*Jen několik minut*

Pravdivý příběh. Něco podobného jsem za čtyřicet let praxe nikdy už nezažil...
» autor: Tomáš
» Povídky / Ostatní
Přivezli ji ráno o půl sedmé. Třicetiletou robustní vesničanku, druhorodičku, v poradně nikdy nebyla. I když spěchám, přicházím málem pozdě! Už od dveří porodního sálu vidím tmavé vlásky rodící se hlavičky. Vklouznu rychle do sterilních rukavic a chápu se svého úkolu.

Očekávám, že porod proběhne hladce, venkovanky přece jenom rodí snadněji než ostatní rodičky a navíc, vždyť ta tmavovlasá hlavička už skoro prořezává!

„Pěkně zatlačte, maminko a budeme hned hotovi! Ano, dobře to děláte, jen ještě trochu víc, přidat, ještě víc! No! Jen se nebojte! Zatlačte ještě jednou! A ještě jednou!¨

V čem to ale jen vězí, že porod nepokračuje jako obvykle? Začíná mi být horko v obličeji a moje počáteční sebevědomí se náhle vypařuje! I po dalším stahu se nic nezměnilo. Hlavičku prostě nelze porodit! Abych třeba použil kleští, k tomu nemám jako začínající sekundář ještě dostatečné zkušenosti. Dám tedy zavolat zástupce šéfa. Je tu hned! Udělám mu místo a jsem zvědav jak vyřeší tuto zapeklitou situaci. Vyčítavě na mě pohlédne a nastříhne hráz. Při dalším stahu a za masivního tlačení se hlavička...nepohne ani o milimetr!

Vtom už přichází primář. Naslouchá svému zástupci a navléknuv si přitom vyšetřovací rukavice, ujímá se iniciativy. Aby zjistil proč porod uvízl, spoléhá především na své zkušené ruce. Zprvu nic neříká, ale za chvíli se mu náhle zableskne v očích jakoby náhodou zachytil bezdrátovou depeši a přikáže mi: „Začni s éterem!“

Tím dochází pozvolna k celkovému svalovému uvolnění rodičky. Šéf vyšetřuje dál, pravou rukou vnitřně, levou zevně. Přitom mám dojem, že cosi zatlačuje dovnitř do dělohy!? „Infuzi s oxytocinem“, příkáže znenadání svému zástupci neboť chce, aby děložní stahy zesílily. Manipuluje čím dál obtížněji. Usilovně přemýšlí. Pravá ruka mu znatelně umdlévá. Ale náhle jako když vystřelí: „Tak hoši, víte co to je? To dítě má buď nádor nebo se jedná o zaklíněné druhé dvojče!¨

Všechno se dostává zvolna do pohybu. Narkóza, infuze a jeho praktické zkušenosti se začínají pozitivně projevovat: hlavička plodu vstupuje čím dál víc do záře operačního reflektoru až je konečně celá venku! Pak následují raménka, ta už jdou obtížněji, ale přece. Zato hrudník se porodí jen způli a ...porod opět uvízne!

Primář se znovu orientuje hmatem. Zprvu kroutí nechápavě hlavou a pak překvapeně zakoulí očima. Začíná nový stah. On ale opět tlačí cosi dovnitř, do poddajného bříška napůl porozeného plodu! Lituji, že za hlavou rodičky nemám takový přehled, jako bych měl zepředu.

Teď vyzval zástupce, aby zatlačil shora na dělohu, poněvadž stahy znovu ochabují i když infuze kape stále rychleji. Krátce nato se nestačíme divit: rodí se hlavička druhého plodu, vklíněná do bříška prvního sourozence! Hned nato následují jeho raménka a hrudník. Do jeho bříška jsou vtisknuty nožky prvního plodu a pak vyjdou na světlo i nožky druhého! Jsou to dvojčátka, vydatně křičící děvčátka, ale.......... pro nás všechny nečekané a smutné překvapení: jsou srostlá prsní kostí a v polootevřeném hrudníku tluče jedno jediné srdce! Společné plíce jsou splasklé, poněvadž se pro své obnažení nemohou vzduchem rozvinout! Dětské dvojtělíčko také nevydává ze sebe ani hlásku, nemůže totiž dýchat. Podvázáním a přestřižením pupečníku ustává i přísun krevního kyslíku od matky a za několik minut dochází k zástavě srdce.

Pro nás to je otřesný pohled na nezdařené dílo Stvořitele, které tak obtížně přišlo na svět, aby skoro okamžitě skončilo v náručí milosrdné smrti...

Matce jsme je neukázali, otec je nechtěl vidět.
Tipů: 34 [6T/14ST]
» komentářů: 18
» čteno: 1365(58)


08.03.2012 - 05:19
Tomáši, už ho tam ode mne máš, jako k svátku od Tomáše. Siamská dvojčata či jak se té hříčce přírody zove? Asi to tak mělo být.
08.03.2012 - 08:17
Achjo, bohužel i toto ku Tvé práci patří:(V každém případě mám rádá Tvůj styl psaní ST:)
08.03.2012 - 08:32
Je to smutné čtení.Někdy se ptáme, proč Pán Bůh dopustí, aby bylo na světě tolik bolesti.ST
08.03.2012 - 08:41
Jsem v šoku
08.03.2012 - 08:59
nemám rád smutný příběhy z reality... ve vlastní realitě je jich až moc... vlastně asi čtu pro to, abych se ze smutků reality léčil nebo před nima zavíral oči... tedy, jsou smutky a pseudosmutky...
na druhou stranu: literatura je umění a umění má popsat vše, co popsat dokáže... je to pokus uchopit svět, sám se tak snažím...
a tohle je napsaný poutavě a stylisticky hezky
08.03.2012 - 09:28
a kde skoncili tie deti?
v hrobe nebo v bioodpadu?!
08.03.2012 - 11:26
smutný..:/
08.03.2012 - 11:39
Otřesný zážitek,na který nelze zapomenout.
08.03.2012 - 15:38
Tak to tedy - šel mi mráz po zádech.
08.03.2012 - 15:50
A snad už ani nikdy nezažiješ...
08.03.2012 - 16:04
ST.
08.03.2012 - 20:07
Pane Bože, dech mě jímá, v krku mám divně ouzko a do očí se derou slzy...Omlouvám se, ale toto nemohu a nedokážu jako matka hodnotit.
09.03.2012 - 10:03
upřímně - hodně silné dílko, ale body a komenty po mě nechtěj..... na tohle mám jiný názor..... tohle je pro jiné čtenáře
10.03.2012 - 16:21
...smutné, ale pěkné...
10.03.2012 - 18:15
Příroda někdy bývá k nám lidem krutá... kéž by alespoň v etapách zrození nebyla... :-(
10.03.2012 - 19:25
I takhle smutně holt někdy dopadne nový život, a vlastně ani ne moc krutě, vezmeme-li v potaz, že porodem milosrdně skončil. Třeba se rodičce zadařilo napodruhé. Dnes by podobné kreace Mstitele v zárodku típlo UZ vyšetření. T.
11.03.2012 - 09:05
Romana Šamanka: oba rodiče byli natolik otřeseni, že neprojevili naprosto žádný zájem o to co se má s dítětem stát, takže tato siamská dvojčata skončila v patologickém muzeu...
13.04.2012 - 20:36
Škoda, že jsem nestihla dílo hodnotit v průběhu soutěže. Byl by to veleobrovský supertip!!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
neptolius [1]
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.