Vlako výlet jako životní příležitost
Tři kamarádky - Anna, Marie a Kateřina - mají jedno společné - potkaly svého životního partnera ve vlaku. Jedná se o fiktivní povídku, jména postav jsou vymyšlena.
» téma: Vlak » Povídky / Zamilované |
Včera šli na kávu tři kamarádky – Anna, Marie a Kateřina. Každá je trochu jiná, ale jedno mají všechny tři společné, své vyvolené potkali ve vlaku. Chodili spolu nějakou dobu na libereckou základní školu, střední školu už ale společně nesdíleli, Marie a Kateřina se společně s rodiči odstěhovali. Marie se s rodiči odstěhovala do Brna a Kateřina do Olomouce. Pojďme se na ty jejich velké dny ve vlaku podívat pěkně po zastávkách.
Jednou o jarním víkendu se Anna rozhodla, že si vyjede do Pardubic. Vlak linky R14 společnosti Arriva z Liberce na pardubické hlavní nádraží jede 2 h 45 min. Na nástupišti byla Anna včas připravena, nechtěla přeci jenom minout přímý spoj z Liberce do Pardubic. V Rychnově u Jablonce nad Nisou už vytahovala svačinu – obloženou bagetu se sýrem a šunkou. Seděla na čtyřce, kolem ní byla tři volná místa. Jedla pomalu a dívala se přitom z okna vlaku. V Turnově přistoupil hladový Filip a sedl si naproti Anně. Anna dojídajíc svačinu pozdravila. Až na Malou Skálu byl Filip smutný. Annu to trochu zarazilo a zeptala se jej: „Všechno v pořádku?“ Filip odvětil: „Mám hlad a zapomněl jsem si doma svačinu. Když jsem Vás viděl, připomněla jste mi to. Ani nevím, jestli se dá v Arrivě koupit nějaké jídlo a jestli berou karty. Proč já chodím vždycky na poslední chvíli? Často si něco zapomenu.“ Anička naštěstí měla v batohu ještě druhou bagetu se šunkou a sýrem. V Železném brodě jí vytáhla a podala jí Filipovi se slovy: „Já jsem si na dnešní výlet vzala dvě bagety, ještě mi jedna zbyla, v Pardubicích si pak něco koupím. Tato bageta je pro Vás, ať nemáte hlad.“ Filip se styděl, nevěděl, jestli tu bagetu může přijmout. Ale přeci jenom ji souběžně s hlášením: „Vážení cestující, příští zastávka Semily“ začal rozbalovat. Pochutnával si na ní až do Staré Paky. Ve Dvoře Králové nad Labem si Anna s Filipem začali povídat nejenom o jídle. V Jaroměři Filip Anně oznámil, že vystupuje v Hradci Králové, že se tam má setkat se svým bratrancem a že by klidně jel až do Pardubic, kdyby zrovna nebyli domluveni s bratrancem. Anna mu řekla, že ona jede do Pardubic na výlet a že by si v budoucnu mohli takový výlet domluvit. Filip s nadšením souhlasil. Honem poprosil Annu, aby mu dala své číslo, protože Hradec Králové se už blížil. V Hradci Králové se rozloučili, ale oba tušili, že se zase brzy setkají. V Pardubicích Rosicích si Anna balila věci, ještě si ale stihla přečíst zprávu od Filipa. Psal jí, v kolik hodin pojede Arrivou zpět do Turnova. Chtěl, aby jeli společně i zpět. Anna zkontrolovala idos a napsala, že se vrací tím stejným vlakem. Nezapomněla dodat, kam si koupila místenku. Na pardubickém hlavním nádraží potom celá zamyšlená vystoupila.
Marie jednu sobotu vyrazila rychlíkem Českých drah Ex3 Metropolitan z Brna do Prahy. Vyrazila do Národní galerie v Praze, zajímá se umění, tento skvost tedy určitě nemůže minout. Krátce po nástupu vytáhla knížku o surrealistech a začetla se do ní. Naproti ní bylo až do příští zastávky, až do Pardubic, volné místo. V Pardubicích nastoupil Josef a pozdravil Marii. Ta odpověděla na pozdrav a dál pokračovala ve čtení. Jakmile Josef zjistil, že Marie čte zaujatě knížku o surrealistech, nadšeně začal o tomto tématu vyprávět. Též se hodně zajímá o surrealisty, dokonce by na toto téma chtěl psát bakalářskou práci. Zatím sbírá k tomu tématu informace. Informací měl Josef nasbíraných tolik, že o tomto tématu mluvil až do Kolína. Mezi Kolínem a Prahou Marii řekl, že taktéž jako ona vyráží do Národní galerie. Začal mluvit o dalších galeriích, které již navštívil. Josef mluvil tolik, že se Marie téměř nedostala ke slovu. Ten kluk jí přišel hodně zajímavý. Když v Praze vystupovali, těšili se společnou návštěvu galerie. Ve vlaku tedy začal jejich první společný den.
Kateřina vyrazila jednu sobotu na kratší víkendovou cestu vlakem. Vyjela osobním vlakem M2 společnosti České dráhy do Šternberka. V Hlušovicích nastoupil Julián a zeptal se Kateřiny, zda tento vlak jede do Nezamyslic. Kateřina řekla, že tento vlak jede směr Šumperk a že neví o tom, že by zastavoval v Nezamyslicích. Nepřipravený Julián zkontroloval idos a zjistil, že je ve vlaku opačného směru. Jenže už nestihl včas vystoupit, vlak se rozjížděl. Sedl si naproti Kateřině a svěřil se jí s tím, že měl dnes jet za babičkou na oběd, ale že bohužel nastoupil do vlaku opačného směru. Kateřina mu navrhla, že může v příští zastávce vystoupit a jet směr Vyškov na Moravě. Příští zastávka jsou Bohuňovice. Julián na to odvětil, že k babičce pojede raději zítra, protože k ní dorazí její vnučka Emilka. Zítra pomůže babičce s hlídáním Emilky a dnes si změní plán. Plánovali a vlak už hlásil: „Příští zastávka Bohuňovice.“ V Bohuňovicích tedy Julián nevystoupil, pokračoval s Kateřinou dále. Ve Štarnově přišel průvodčí, před ním se cítil Julián trochu trapně, ale nakonec si od něj celý červený koupil lístek do Šternberka. Ve Šternberku vystoupil společně s Kateřinou a byl to jejich první společný výlet.
Na společném setkání si kamarádky povídali o všem možném, ale hlavně o tom, jak rády cestují vlakem. Je to pohodlné, ekologické a jim to navíc přineslo jejich životní partnery.
Jednou o jarním víkendu se Anna rozhodla, že si vyjede do Pardubic. Vlak linky R14 společnosti Arriva z Liberce na pardubické hlavní nádraží jede 2 h 45 min. Na nástupišti byla Anna včas připravena, nechtěla přeci jenom minout přímý spoj z Liberce do Pardubic. V Rychnově u Jablonce nad Nisou už vytahovala svačinu – obloženou bagetu se sýrem a šunkou. Seděla na čtyřce, kolem ní byla tři volná místa. Jedla pomalu a dívala se přitom z okna vlaku. V Turnově přistoupil hladový Filip a sedl si naproti Anně. Anna dojídajíc svačinu pozdravila. Až na Malou Skálu byl Filip smutný. Annu to trochu zarazilo a zeptala se jej: „Všechno v pořádku?“ Filip odvětil: „Mám hlad a zapomněl jsem si doma svačinu. Když jsem Vás viděl, připomněla jste mi to. Ani nevím, jestli se dá v Arrivě koupit nějaké jídlo a jestli berou karty. Proč já chodím vždycky na poslední chvíli? Často si něco zapomenu.“ Anička naštěstí měla v batohu ještě druhou bagetu se šunkou a sýrem. V Železném brodě jí vytáhla a podala jí Filipovi se slovy: „Já jsem si na dnešní výlet vzala dvě bagety, ještě mi jedna zbyla, v Pardubicích si pak něco koupím. Tato bageta je pro Vás, ať nemáte hlad.“ Filip se styděl, nevěděl, jestli tu bagetu může přijmout. Ale přeci jenom ji souběžně s hlášením: „Vážení cestující, příští zastávka Semily“ začal rozbalovat. Pochutnával si na ní až do Staré Paky. Ve Dvoře Králové nad Labem si Anna s Filipem začali povídat nejenom o jídle. V Jaroměři Filip Anně oznámil, že vystupuje v Hradci Králové, že se tam má setkat se svým bratrancem a že by klidně jel až do Pardubic, kdyby zrovna nebyli domluveni s bratrancem. Anna mu řekla, že ona jede do Pardubic na výlet a že by si v budoucnu mohli takový výlet domluvit. Filip s nadšením souhlasil. Honem poprosil Annu, aby mu dala své číslo, protože Hradec Králové se už blížil. V Hradci Králové se rozloučili, ale oba tušili, že se zase brzy setkají. V Pardubicích Rosicích si Anna balila věci, ještě si ale stihla přečíst zprávu od Filipa. Psal jí, v kolik hodin pojede Arrivou zpět do Turnova. Chtěl, aby jeli společně i zpět. Anna zkontrolovala idos a napsala, že se vrací tím stejným vlakem. Nezapomněla dodat, kam si koupila místenku. Na pardubickém hlavním nádraží potom celá zamyšlená vystoupila.
Marie jednu sobotu vyrazila rychlíkem Českých drah Ex3 Metropolitan z Brna do Prahy. Vyrazila do Národní galerie v Praze, zajímá se umění, tento skvost tedy určitě nemůže minout. Krátce po nástupu vytáhla knížku o surrealistech a začetla se do ní. Naproti ní bylo až do příští zastávky, až do Pardubic, volné místo. V Pardubicích nastoupil Josef a pozdravil Marii. Ta odpověděla na pozdrav a dál pokračovala ve čtení. Jakmile Josef zjistil, že Marie čte zaujatě knížku o surrealistech, nadšeně začal o tomto tématu vyprávět. Též se hodně zajímá o surrealisty, dokonce by na toto téma chtěl psát bakalářskou práci. Zatím sbírá k tomu tématu informace. Informací měl Josef nasbíraných tolik, že o tomto tématu mluvil až do Kolína. Mezi Kolínem a Prahou Marii řekl, že taktéž jako ona vyráží do Národní galerie. Začal mluvit o dalších galeriích, které již navštívil. Josef mluvil tolik, že se Marie téměř nedostala ke slovu. Ten kluk jí přišel hodně zajímavý. Když v Praze vystupovali, těšili se společnou návštěvu galerie. Ve vlaku tedy začal jejich první společný den.
Kateřina vyrazila jednu sobotu na kratší víkendovou cestu vlakem. Vyjela osobním vlakem M2 společnosti České dráhy do Šternberka. V Hlušovicích nastoupil Julián a zeptal se Kateřiny, zda tento vlak jede do Nezamyslic. Kateřina řekla, že tento vlak jede směr Šumperk a že neví o tom, že by zastavoval v Nezamyslicích. Nepřipravený Julián zkontroloval idos a zjistil, že je ve vlaku opačného směru. Jenže už nestihl včas vystoupit, vlak se rozjížděl. Sedl si naproti Kateřině a svěřil se jí s tím, že měl dnes jet za babičkou na oběd, ale že bohužel nastoupil do vlaku opačného směru. Kateřina mu navrhla, že může v příští zastávce vystoupit a jet směr Vyškov na Moravě. Příští zastávka jsou Bohuňovice. Julián na to odvětil, že k babičce pojede raději zítra, protože k ní dorazí její vnučka Emilka. Zítra pomůže babičce s hlídáním Emilky a dnes si změní plán. Plánovali a vlak už hlásil: „Příští zastávka Bohuňovice.“ V Bohuňovicích tedy Julián nevystoupil, pokračoval s Kateřinou dále. Ve Štarnově přišel průvodčí, před ním se cítil Julián trochu trapně, ale nakonec si od něj celý červený koupil lístek do Šternberka. Ve Šternberku vystoupil společně s Kateřinou a byl to jejich první společný výlet.
Na společném setkání si kamarádky povídali o všem možném, ale hlavně o tom, jak rády cestují vlakem. Je to pohodlné, ekologické a jim to navíc přineslo jejich životní partnery.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.