Božská písnička

Ta božská písnička trochu zasněná,
hlavu má v oblacích, zakopla o mrak,
z nebe se kutálí, ještě zní ozvěna,
na střechu z břidlice dopadla jen tak.

Sotva se nadechla, refrén svůj spustí,
teď nahoru, dolů, po střechách skáče,
nahlíží do oken ve své hravosti,
k božímu zpěvu přidá se i ptáče.

Už všechny ty střechy malé jsou jí snad,
už v uličkách zní, i na polích, v sadech,
komu nelíbilo by se jejích vnad,
snad není tu nikoho, všem bere dech.

Stačí trochu papulu si otevřít,
a už i z tvé duše šanson bude znít…