Kdysi v jarní trávě

S tvou hlavou
blízko mojí
S dychtivými ústy
vzájemných podobojí

A z očí stala se zřídla
napsal bych
že „narostla mi tehdy křídla“
kdyby to nebylo klišé

Ale kdykoliv si
„na poprvé“ vzpomenu
rozpláču se tiše

Už tenkrát napadlo mě
cosi o domově
To jak v březnu
začalo hřát červencově

Dnes už jdeme oba
dolů z hřebene
Pelichají křídla
Unavení
naplnění...
pod úpatím usneme