o Kláře

západní strana duše

je ozářená nezájmem

a dílem náhody

se jeví jako svítání

krev mezi prsty...Touché!

v bytí s pronájmem

dole pod schody

kde ubrus stolu zaclání


Tak strašně se Klára

těšila na jahody

až si sama vbodla

nůžky do dlaně

rudá je rudá

seru na náhody!

závislost podlá

krvácí nestranně


Jednoho rána

když nechtěla už vidět

na mostě přelezla

přes drátěné nebe

a v krátkém letu

zkuste jí nezávidět

vteřinu před ...

našla sama sebe


andělé zlomených křídel

naděje vyprahlých snů

jednou jsem konec viděl

zpět ke dnu už neklesnu

dokud je nade mnou nebe

lepší je letět jak pták

dole jen prázdno zebe

do oblak...do oblak