Po dešti je každý chytrý jako rádio

Je skutečně po dešti a pršet už nebude?
Nebo je po dešti a pršet ani nezačne?
Je květnové ráno s ranní mlhou a nízko letícími ptáky.
Zpívají toho svého Pavarottiho.
Vzduch voní.
A přitom voda ne.
Předpověď meteorologa poskytuje informace o výskytu, množství a teplotě a směru proudění.
A tak vím, kdy si vzít pončo, deštník, kdy jet na loď.
Zahrádkář přistaví sud pod okap.
Ale to už je pozdě.
Nikdy není pozdě.
A co když přijdou kroupy, nedej bože sníh?
Jsou místa na zemi, kde neprší roky a živočichové i rostliny tam neztrácí naději.
Jsou místa kde prší většinu roku.
Jsou místa, kde je to vše vyvážené, jako u nás, zdá se.
A ten déšť tvoří kapky kulovitého tvaru o velikosti od 0,5 do 10mm.
Měříme srážky v mm za 24 hodin dopadající na 1 m2.
A pak jsou tu ty střechy, okapy, stěrače, deštníky....
A taky ta radost, když přijde a odejde.
V přírodě má vše svůj dávno daný význam, který člověk svoji činností i hloupostí ovlivňuje.

Sleduji dopadající déšť střel a šrapnelů.
Sleduji neutuchající déšť válečného šílenství.
Déšť migrace.
Inflace.
Za co z toho může moudrá příroda?
Za tu modrou planetu, brácho!
Tu, kterou ničíš a já ji deštěm uklízím.
Smývám prach i krev, pot a slzy.
Kde bereš tu nadějí, že přijdu?
Jo já vím, je po dešti.

Na hladině jemné chvění i napětí.
Cvak.
Slunce a duha.