Hra na anděla

Vždy jsem ji brával za anděla
Brával jsem. Kdysi. Neb teď ona
navzdory kráse svého těla
radši si hraje na démona

Či je vždy jako démon zpitá
To mám pak vzteku, smutku nával
v hlavě, jež tyto stavy vítá
o nichž i sám Jack London psával

Nejvíc mě štve, když bolest v očích
ukrývá za svůj úsměv zvadlý
Pak smysly vnímám (nejde o čich)
že je-li anděl, tak jen padlý

Je to i trochu "na palici"
Posuďte sami v každém slově:
Bez smíchu démon v noci spící
u metra Anděl na Smíchově

Snad je svět pouhou demo(n)verzí
v které(m) se každý lepším dělá
s duší, již hříchy topí ve rzi
při snaze hrát si na anděla