rozmluva se stepním vlkem

kdosi v přítmí tichou a smutnou píseň pěl
a v koutě saxofonista téměř neslyšně
vdechoval život svýmu rezivějícímu nástroji

všichni se snažili nějak žít
a někteří alespoň přežít
den
hodinu
nebo jen dalších několik minut

nikdo neměl dostatek odvahy
jednou to přijde samo
všichni se toho bojí
ale co do tý doby?
žít, přežívat, lpět
ČEKAT

ne, bytí je pravda a pravda je bytí
je nemožný ho/ji definovat
třebaže se o to snažím a dumám
a šílím
ne, bytí nelze definovat
pak už by nebylo bytím
jen prázdnou skořápkou
okamžikem bez prožitku

ČEKÁM
stejně jako vy
někteří mí souputníci
sedí pod obraz u pulitru s pivem
jiní pracují od rána do noci
mít cíl, najít smysl toho všeho
alespoň než přijde ten opravdovej cíl
co doprovází nejen lidský bytí už po staletí

zas se z přítmí zvučně line
tichá hudba utrpení, radosti
všech špinavostí i svěžesti
pozvolna minuty tečou vzduchem
někdy rychleji
když se cítíš milován
můj stepní příteli

sny jsou jako obrazy
nenamalovaný malby
někdy tišší spojenci
jindy zas nepřátelé klidný noci

ČEKÁŠ
na znamení tam ze shora
na požitek z pekla
lákavá vůně věčnosti
výběr neexistuje
je pouhou iluzí
jen jedna cesta ven
jen jedno právo volby
ale spousta možností jak zabít čas
jak zabít svoje bytí a vůli
vidím je kolem nás
chodící těla bez duše
otupěle čekající až obrátí se v prach
čas letí střemhlav
tik tak, tik tak

tak pověz mi, stepní vlku
tvá úzkost pramení z tvýho bytí
dolej mi ještě to burgundský
poslouchám
nikam nepůjdu než přijde čas

slyším tě, stepní vlku
z nitra ke mě promlouváš
smutně vyješ na měsíc
někdy zkrátka, však sám víš
tě ochromí absurdita bytí
možnost vysvobození visí ve vzduchu
jen ji uchopit
anebo přijmout
všech stepních vlků úděl
a s ním sporně ruku v ruce jít