Propast Macocha

Pro náruč šťastných sebevrahů
advent snad sedmého dne
když jícnem na věčnosti prahu
nitro zeje bezedné

Ten sklon dá vstoupit pro výstrahu
v snář, legendy nejedné,
vzdech slasti podá v protiváhu
okraje kdo přehlédne

Až hlahol ozvěn sotva známý
póza přelomených těl
sluj stalagmitů s drahokamy
přítelem by zvát jsi chtěl

jen zvaž a ustel otep slámy
okus mok z nějž voní chmel,
co stojí za to, mezi námi,
básníku, bys oněměl
*