PROPAST

~ PROPAST ~

Jsem všechno, co si budeš přát…

Jsem touha v srdci ukrytá,
jsem začátek i pointa.

Jsem chaloupkou, co v lese stojí,
hvězdou, co hřeje, jsem jen tvojí.

~

Jsem trochou mléka ve skleničce,
knihou ležící na poličce.

Jsem v prachu, kouři panem Károu, když mává na taxíka,
jsem ranní mlhou nad Vltavou, jež do rybiček vzlyká.

~

Jsem jako kousek jílu, co čeká na hrnčíře,
jsem sám, jak čisté plátno, křičící na malíře.

Jsem v proudu stéblem trávy, uvízlé v marnu navždy,
jsem zářezem tvým posledním na rukojeti pažby.

~

Jsem jako rošťák hravý, jenž po hrátkách tvých stýská,
jsem radost ve tvé dlani, s něhou mé vlasy víská.

Jsem dopis rozepsaný, už zapadán je prachem,
bez tebe jsem jen PROPAST,

já umírám v ní strachem!

~

Po hladkých stěnách kloužu - bez lásky tvé se soužím,
když provaz bůh mi podá… po tvojich rukách toužím…

- které by uvázaly konec až na vrcholu;

však z 5 ti metrů výšky, jen ve 2 metrech trčí,
ta skoba plná HRŮZY,
co BIJE do mých očí!...