Pražákovo blues

v Praze jsem se narodil, v Praze umřu… to je můj kraj

» Básně / Život

Stárneš...
den za dnem bloudíš v Labyrintu
a marně čekáš na pointu
v patách Mínotaura jménem čas
sny mládí dávno odnes ďas
a plány jsou jen prázdná gesta
kolem šedé panorama města
krajina tvých promarněných let
s kostlivcem na orloji...

Znáš dvory...
zapadané listím stromů
a za fasádou pavlačových domů
schodiště s pižmem osudů
i nádražní sbírku pobudů
co upíjejí z krabicových vín
když s podvečerem táhne splín
a pod mosty se zrcadlí
světla utopená ve Vltavě...

Prší...
shrbené siluety poutníků
noc diamantových chodníků
a neonů, co hypnoticky září
výloha s tvou rozmazanou tváří
autoportrét, jemuž chybí rám
ulice je babylónský chrám
kde andělé v trolejích
pějí chóry zástupům...

Až jednou...
zjistíš městský kovboji
že ležíš v nudně bílém pokoji
kde za okny se zvolna šeří
a zpoza uzavřených dveří
zní klábosení doktorů
tu láskyplnou symfonií motorů
ti stověžatá Praha
dá své „sbohem“...

***

Cink, cink, cink!
Vaše tramvaj, pane
co se má stát
ať se stane...

Tipů: 23 [3T/10ST]

» komentářů: 11

» čteno: 964(25)