Vítr

Vítr.

Přilétl. Polechtal kučery modřínů.
Pod Černou horou si z Vltavy upíjel.
Mráčky si seřadil do šipky. Do klínu.
Nad krajem prolétal. Zpíval a popíjel

Nad lesy Šumavy zašuměl o ráji.
Pohrál si v rákosí bezedných slatí.
V kvildách si vychutnal, jak ptáci zpívají.
V říčkách jak pstruhům se šupiny zlatí.

Prolétl chalupou. Ochutnal ze všeho.
Zametl zápraží. Prošel se po sadu.
Prádlo, jež na šňůrách bezvládně viselo
roztančil divoce. Měl dobrou náladu.

Na věžích pohrál si se srdci zvonů.
Zatočil kohouty na špičkách střech.
Listy si vzal ze špiček staletých stromů.
Přes Lipno nesl je na druhý břeh.

Poslouchal písně, jež dívky zpívají.
Po cestě z lesa když s košíky jdou.
Sukně jim pozvednul. Vlasy jim rozcuchal.
Potom zas vyrazil na cestu svou.

Nasál si z komínů vesniček vonný dým.
Listiny v radnici nenechal stranou.
Klobouky, čepice bral mužům plešatým.
Z města pak vyrazil prastarou branou.

Pohladil po srsti krumlovské medvědy.
Ve Zlaté koruně prošel se po kůru.
V podloubí náměstí rozházel pohledy.
Na východ vyrazil. K rybníkům na túru.

Zhlížel se v zrcadlech stříbřitých moří.
Na hrázích pohladil staleté duby.
Po chvilce hraničním horám se dvoří.
Namířil k severu. Silou se chlubí.

Proutí na košíky rozházel po zemi.
Kanoím na řece přivolal vlnky.
Polechtal děvčata. Kluci jsou veselí.
Na břehu Lužnice očesal trnky.

Táborským metařům vysypal smetí.
V Bechyni rozhoupal pod vlakem most.
Řetězy v Sedleci divoce proletí.
Na Zvíkov. Na Orlík. Tam řekl: dost!

Ještě si zalétl pod most tam do Písku.
Kuřatům vodňanským pocuchal peří.
Pak se již věnoval hájkům a remízkům.
Zámečkům, samotám. Ptákům a zvěři.

Trochu se zadýchal v tom tanci divém
Unaven vydal se na cestu domů.
Navoněn rybinou. Uzeným. Pivem.
Přes hory, přes doly. Nad hroty stromů

Na jih se vypravil. Za hory Šumavy.
Daleko nad moři domov svůj má.
Bratříčkům větrným o cestě vypráví.
Můj kraj již tiše spí. Ticho a tma.