podoblast

nikdy tu
mezi starci
stromů oskeruše
ani ve stavu embrya
jsem nežil
a přece
posadí mě na zadek
každý okamžik
co jsem tu byl
mezi Valachy
a Slováckem
mezi lesy
můj kraj rodný
srdcem vybušený
Luhačovské Zálesí

myšlenky putují
z homole na homoli
listí pod nohami
hlasivky zhrubly
mé kořeny
nemutují
pevně zapuštěny
a Bůh ví proč
je nad námi

nikdy jsem tu nežil
přece cítím chvění
zas mám
tvrdohlavost býka
na návsi
všechny zdravím
od věků je znám
na svůj původ
se ptám
hrdý
procházím časem
s jistotou
starousedlíka


jsem tu doma
nemusím si zvykat