Život je jízda po kolejích

Život je jak jízda vlakem,
ve vagónu bez kupé.
Pasažéři vždy pod tlakem,
tahoun občas nedupe.

Je vždy jízdou nebezpečnou,
byť nás osud objímá.
Od nástupní po konečnou.
Nikdo neví, kde ji má.
_____

Život je jak jízda vlakem.

Spolucestující přistupují většinou bez naší vůle, jen výjimečně si je vybíráme sami.
Mnozí se s námi vezou ve stejné vozové třídě, na její výši nezáleží.
Někteří příjemní, jiní nepříjemní. Příbuzní i cizí. Ti příjemní jsou nám blízcí. Když nečekaně vystoupí, často dojde i na slzy.
Snažme se mít co nejvíc těch blízkých spolucestujících, a aby jízda s námi byla příjemná i jim.

Jízda po jedné koleji nebývá vždy dostatečně pestrá. Od toho jsou výhybky.
Odbočíme z hlavní trati. Jednou ze stereotypu, jindy z nudy, z touhy po čemkoliv, vstříc zážitkům.
Někdy jedeme po obou kolejích současně, povinností se nelze totiž jen tak zbavit.
Až se obě koleje opět spojí, zadní vagóny jedoucí po druhé koleji nabourají ty na první. Au!, to bolí!

Vždy, když se blíží výhybka, nenechávejme jízdu přes ní napospas jen osudu, a rozmysleme si, kam si ji necháme přehodit.
A také se pozorně dívejme, kdo u její páky stojí.
Ať se většina jízdy, než dojedeme na konečnou, líbí nejen nám.

Nikdo neví, kde ji má.