Na výhybce osudu

U jezera v lesů klíně
klinika ve starém mlýně
srdce léčí nemocná,
samota tu hojí – souží.
Duše moje bezmocná
po domově touží...
Po Tobě se mi tu stýská
ať je hezky či se blýská!
Za týden se uvidíme,
konečně se políbíme,
srdce k sobě přitulíme!

„Mám Tě rád!“ už dnes Ti říkám,
že bez Tebe nechci nikam,
bez Tebe – sám – nechci být,
nemám radost, nemám klid!
Moje nemoc je jak kleště,
drží, svírá stále ještě,
doufám, věřím, bude líp?!
Trpělivost musíš mít,
milovaná, moc Tě prosím!
Obraz Tvůj s mém srdci nosím,
s Tvým obrázkem v srdci mém
na zdraví si připijem:
Kéž nás čeká jiná doba
s lepším zdravím pro nás oba...!