VRÁTIL BYCH SE... (1968)

~ VRÁTIL BYCH SE... (1968) ~


...a stýská se mi po dětství
v osmašedesátém roce...
Po ozdobách ve výlohách
rozsvícených jen na Vánoce.

Po jaru křehkých nadějí - všech rodičů,
kdes mezi slovy,
po dobrodružství s kamarády,
i po robotu Emilovi.

Po optimismu chtivých očí,
zářících do noci temné,
i pro ten strach jenž uchoval se,
tam uvnitř zlého ticha ve mně.

~

Stýská se mi, a vrátil bych se!
Zpátky do chlapeckého ráje.
Až na výhybku - na bod zlomu;
má mysl z mízy smutku saje...

Přes obavy ze školních proher,
přes trápení, jež vklouzla do her,
do lásek v jejich drobných zradách,
do vůně bezu na zahradách,

do hřmotu tanků, hrůzy z války,
tátových kreseb na obálky,
do zmatku duší, že cosi zmírá,
proč srdce čisté tíseň svírá...

~

Vzpomínám drahých a jejich pláče,
vzpomínám Srpen krví smáčen,
na odhodlání, i na průvody,
na rezignaci z nesvobody.

~

A přesto všechno vrátil bych se!
Do časů měřených jen ctí,
do přenádherných bolavých let,
kde začal odpočítávat můj svět...

Odpočítávání šťastných dní...

~

To všechno zažil bych zas rád,
a ač to vyzní prapodivně,
já vrátil bych se snad
i do těch roztřílených zdí...