Flašinetář

Chaloupka dřevěná, došky je pokryta,
choulí se u řeky, vlídně vás přivítá.
Žije tu stařeček, nikoho nemá,
dávno už zemřela mu jeho žena.

Tolik se trápila, mučil ji žal,
dravý proud řeky jim Aničku vzal.
Jen kolébka zastrčena v rohu,
připomíná tu šťastnou dobu.

Krokem už znaveným flašinet tlačí,
počasí škaredé, skoro až k pláči.
Nemůže lenošit, musí jít hrát,
nemá kde peníze na jídlo brát.

Chatrný oděv zahřát nestačí,
teplou polévku má nejradší.
V kachlových kamnech až zatopí,
zkřehlé ruce růženec uchopí.

Chraň mě a opatruj Pane můj,
v mém těžkém životě při mě stůj.
Šedivou hlavu si zaboří do dlaní,
večerním tichem zní jeho vzlykání.