Pátek trináctého

Objevila se zde pro mne velká "výzva". Soutěž na téma "Pátek třináctého". Jenže, který žánr si mám zvolit? Mám napsat báseň, úvahu, povídku, miniaturu či fejeton? Je to těžká volba...popasuju se s tím pátkem po svém, co říkáte?
» autorka: zaba.zuzla
» Fejetony / O životě
Nechápu co s tím pátkem furt všichni máte? Normální den jako každej jinej ne? To, že se vám konkrétně v pátek třináctého zadře auto, není tím, že je pátek třináctého, ale tím, že jste tam nenalili olej (vlastní zkušenost). To, že vašemu autu o šestnácti ventilech, odejde zrovna třináct ventilů, není tím, že je pátek třináctého a vy zrovna dnes potřebujete jet daleko, ale je to tím, že to auto je starý třináct let, je z bazaru a do motoru nikdo nevidí (taky vlastní zkušenost). To, že v pátek třináctého, kdy jste si koupili své první auto, nádhernou Škodu 120L, se zrovna v noci zjeví srna, která netouží po ničem jiném než po blízkém kontaktu s vámi, není tím, že je pátek třináctého, ale tím, že jedete jako prase, ikdyž vlastně v noci prd vidíte (bohužel taky vlastní zkušenost). Takže neblbněte s třináctkou, je to normální den. Berte ho jako já, viz níže........


Triskaidekafobie je chorobný strach z čísla 13. Mám spoustu jiných fobií, včetně blbofobie, které se nemůžu zbavit ani s nejsilnějšími uklidňujícími prostředky. S triskaidekafobii jsem se jednoho třináctého dne vypořádala jednou pro vždy. Usmyslela jsem si, že cokoliv, co ten den udělám, tak udělám přesně třináctkrát. Logicky jsem usoudila, že nešťastnou třináctku zkratuju jejím vlastním počtem.

Byl tedy pátek. Třináctého. Pro dokreslení by bylo fajn říct, že to byl třináctý den třináctého měsíce, ale ono to tak nějak není možné. Ráno zvonil budík. Třináctkrát jsem zmáčkla tlačítko pro posunutí času buzení o třináct minut (to jsem si předchystala den předem). Na třinácté zazvonění jsem vstala. Vstala a sedla, vstala a sedla. Třináctkrát. Vyčistila jsem si zuby. Třinácti tahy. Oblékla jsem se. Do třinácti kousků. Některé skutky v tento den byly matematickým oříškem. Počítejte semnou. Jedna ponožka, druhá ponožka, kalhotky, podprsenka, tílko, tričko, kalhoty, svetr, šála, bunda, čepice, jedna bota, druhá bota. Přesně třináct kousků. Zkontrolovala jsem obsah kabelky a naplnila ji opět jen třinácti kousky. Vlastně dvanácti, třinácté budou klíče. Domovní dveře jsem zamkla a odemkla. Třináctkrát. Usedla jsem za volant svého vozu. Nastartovala a zhasla motor. Třináctkrát. Napotřinácté už to šlo hůř. Nevím proč. Asi se ta smůla už svíjela v křečích. Říkala jsem si, že už je určitě na ústupu. Moje taktika vychází.

Vyjela jsem do města. Třináctkrát jsem objela kruhový objezd. Lidé na mě divně koukali, ukazovali na mne a ťukali si na čela. Jeden řidič mě značně ohrozil svým prudkým vjezdem přede mě á la Nicky Lauda. Zatroubila jsem. Třináctkrát. Dojela jsem k supermarketu a napočítala si místo k parkování. Zaparkovala jsem na třináctém fleku. Vzala jsem si dvě desetikoruny a rozpočítala nákupní vozíky. Vzala jsem si třináctý, ostatní jsem tam nechala. Obsah košíku obsahoval třináct položek. Nebudete mi to věřit, ale platila jsem 313,- Kč. Košík jsem pomocí další desetikoruny vrátila na třináctou pozici. Klíčkem v zapalování jsem opět startovala na třincátkrát. Tentokrát se proklatá třináctka zakuckala už napojedenácté. "Dostávám tě, co?", šeptala jsem. Z místa jsem vycouvala napotřinácté. Řidič zamnou to psychicky neunesl. Možná ale jenom dostal epileptický záchvat, soudě podle pohybů, které jsem uvnitř jeho vozu zaznamenala skrz zpětné zrcátko. Jen nevím, jestli epileptici křičí a posunkují během záchvatů různá vulgární gesta.

Domů jsem jela stejnou trasou. Na kruhovém objezdu jsem vyjela až napotřinácté. Další řidiči to nepochopili. Asi se ten den nepodívali ještě do kalendáře. Garáž jsem třináctkrát otevřela a zavřela. Dovnitř jsem vjela a vyjela, vjela a vyjela. Třináctkrát. Klíčkem v zámku jsem odemkla a zamkla, odemkla a zamkla. Třináctkrát. Odložila jsem všech třináct svršků. Po půl hodině mi byla trochu zima. Oblékla jsem si tedy dva páry ponožek, troje kalhotky, podprsenku, tílko, tričko, tepláky, šátek kolem krku a kšiltovku. Třináct kousků. Dostala jsem chuť na jablko. Rozhodla jsem se to nevzdat a nakreslila jsem si geometrický útvar vyjadřující jablko a rozvrhla jsem způsob krájení tak, aby mi zůstalo třináct měsíčků. První pokus nevyšel. Zrušila jsem asi čtyři jablka, než se mi to podařilo. Všech třináct kousků jsem poté snědla.
Zapnula jsem si televizi a nacvakala program číslo třináct. Programů mám jen jedenáct a tak jsem třináct minut sledovala zrnění na třináctce. Divné mi to nepřišlo.

Když jsem se vydala na cestu za kamarádkou, opět jsem zamkla způsobem jako to ráno, garáž jsem otevřela způsobem jako odpoledne a auto jsem startovala způsobem stejným. Už u osmičky vypovídal startér službu. Smůla třináctky byla na ústupu. Vyhlásila jsem jí silnou válku a útočila ze zálohy. Po kávě u kamarádky, kterou jsem vypila na třináctkrát jsem opět pojala podezření a proto jsem nastartovala opět stejným způsobem. Startér jen kvílel. Nenastartoval. Vítězoslavně jsem zvolala: "Mám tě!!!"

Neměla jsem se jak dostat domů. Šla jsem tedy pěšky. Třináct kilometrů. Po třinácti hodinách chůze jsem dorazila. Otevřela jsem si dveře napoprvé a pyšně jsem se uvelebila do křesla a přemítala o tom, jak se mi podařilo odrovnat třináctku.

Neblbněte s třináctkou. Je to normální den. Berte ho jako já. Jak jste si všimli, nic zvláštního se v tento den vlastně nestalo.

PS: Pokud se u někoho po přečtení tohoto článku objeví Triskaidekafobie, vyhledejte odbornou pomoc.
Tipů: 14 [6T/4ST]
» komentářů: 8
» čteno: 2157(34)


08.02.2012 - 00:33
i když nerada čtu dlouhé texty - tenhle se četl zlehýnka :) - dikes
08.02.2012 - 06:40
Pomóóóc "o)
08.02.2012 - 10:05
prosila bych tel.číslo na odborníkáááá....
08.02.2012 - 16:20
Já myslím, že je to zatím z toho co jsem četl třináctkrát nejlepší.
10.02.2012 - 13:40
Tedy povím... dobrá práce
(tvá třináctky profanace)!

Možná že to také zkusím:
Vypustit mok odstátý
hned po ránu totiž musím...
na třináctkrát z prostaty.

Třináct vlasů rozčísnu si...,
pak dám třináct likérů
(bez jich chutí se svět hnusí,
moh’ bych skončit v maléru).

Co jsem spadnul z koloběžky
na třináctém příčném prahu,
do roboty chodím pěšky
(tramvaj třináct nezná Prahu)...

V práci zrána vzývám kněze...
V čem to může hergot vězet?!
Proč prohlížeč sám mi leze
na www.13.cz!?

Třináctého vždy po šichtě
na třináct si skočím piv,
třináctku maj’ chladnou v Rychtě...
Jinak už bych nebyl živ.

Ve střevech se něco mele...
třináctkrát už jsem si prd...
Teď se těším do postele!,
když ne on, tak já bych ztvrd...!

T!
10.02.2012 - 15:41
Jo,třináckrát ti děkuji za radu...
U odborníka nás v čekárně sedí 1,2,3,4.........10,11,12,
a já.TŘINÁCKA...
ST.
19.10.2012 - 01:04
Dobré. Ještě že v povídce není zmínka o chlapovi. Pane Bože 13x!
20.08.2013 - 12:16
Bezva, jen bych to malinko zkrátila. ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.