Udělěj něco

obestav můj oheň
gotickým kachlovím
spoutej mi mědí
mou prastarou duši
co ze mně zbude?
Přesně nic nevím.
sto let tu budu hřát
jen špičky liščích uší

otevři
/ale opatrně/
rozpálená dvířka
pravděpodobně budu vrnět
a praskat kloubky větvím
laskavá vůně
až v chřípí bude brnět
z plamenů v očích mžitky
pamatuj na ně
až se nad komínem setmí

na vychladlé půdě
kde teplo tajně vzývají
netopýří hladká bříška
pohlaď mě kradmo
třeba jen po kraji
ohřej si prsty tam
kde chlad na kapky
rozkrájím
uprostřed
vyhřátá skrýška

Udělej něco.
jen mě nenech zhasnout
vyspáruj pečlivě
ten ohořelý strach
i pro tu jedinou
jiskérku jasnou
stojí za to
překročit bolesti práh