Zdroj tepla

Rozehřát
příjemné sblížení,
roztopit lásku
do žáru,
až budou
z kamen
padat
sympatické
jiskry tepla.

Tepla lásky.

Přikládám
po troškách
polínek, jež pohlcují
ústa našich kamen.

Otevírám
ona dvířka,
a ač se to
nemusí zdát,
i my uvnitř sebe
nosíme taková
plechová kamna.

Drží v nás
konstantní teplo.

Když se
rozehřejeme
příliš, to poté
někdy hrozí
i nějaká spálenina,
pro kterou nemusíme
chodit daleko.

Při polibku
kamen opačného pohlaví,
nás nutně nemusí
pohltit žár.

Ovšem, stane-li se tak,
a jiskry přeskočí
stejnou vzdálenost,
dotek vzájemného tření
je poté velice silný...

Intenzivní.

Často si přejeme,
aby to teplo
v lidských kamnech
nikdy nevyhaslo.

Držíme se
v souznění,
ruku v ruce,
jako dvě polínka,
která nedohoří hned,
nýbrž až v zestárnutí.

Láska je tepelná substance,
a my jsme ti, kteří s ní nakládají
do kamen tak, jak káže Osud...

Nechť kamna
hoří Věčností
a láska budiž
zdrojem tepla!