Pátek 13.

Psaly všechny horoskopy,
ať prý nikam nechodím,
smůly leží venku kopy,
sama sobě uškodím.

Třináctka že na mě září,
u pátku se usmívá?
Nevěřím ti kalendáři!
Nejsem holka bláznivá…

Do svetříku nasoukám se,
čas do práce odvalit,
„kde jsou klíče,“ sebe ptám se,
„kam se mršky schovaly?“

Po čtvrt hoďce klíče držím,
na ruby je celý byt,
zavřu dveře, rychle běžím,
jinde už jsem měla být.

Pádím celá udýchaná,
na zastávku ještě kus,
s křikem „stůjte, krista pána!“
odjíždí mi autobus.

Své neštěstí přisuzuju,
jenom pouhým náhodám,
klidnou hlavu udržuju ,
odradit se nenechám.

Moje mysl zpříma hledí,
vyrážím vstříc robotě,
ale záhy: „co to smrdí?
Snad ne ho.no na botě?“

Přiznávám se, v tuto chvíli
zmocní se mě panika,
šéf už v práci nejspíš šílí,
a tak beru taxíka.

Do kanclu už jen pár kroků,
sotva stačím chytit dech.
Rázem jsem však v dalším šoku,
šéfa potkám na schodech.

Chvíli na mě zlostně ječí,
nejspíš si v tom libuje.
Když pak hystericky brečím,
přece jen se slituje.

V práci to pak byla hrůza,
co vám budu povídat
od kafíčka zlitá blůza
co se ještě může stát?

Průtrž mračen cestou domů
celá mokrá v krátkou chvíli.
„Zač mě trestáš u sta hromů?!“
Dnes se spikly temné síly.

Doma jsem vše vyždímala,
snědla čtyři pralinky,
v posteli se zachumlala
jak uzlíček malinký.

Od té doby striktně střežím
v kalendáři pátky
před tímto dnem už se držím
radši hodně zpátky!