STíNY NOSTALGIE

~ STÍNY NOSTALGIE ~

Hvězdy ti pohasly, v očích je poušť,
ze stínu naděje zbyla jen spoušť!

Vem si svůj stín a nevracej se zpět,
má Lásko bývalá…
My spolu byli tolik šťastných let,
a nyní tvůj stín nehledám!…

~

KAM se to všechno ztrácí…
to mládí, hladké vypnuté tváře…

z nich zbyl jen písek ve vráskách,
jak na severu opuštěné pláže…

CO v Čase zbylo po láskách?…

~

Kam zmizelo těch 20 přenádherných let…

Náš stín se zbortil z obrysů pevných,
jak ňadry mladých slečen,

i v očích zůstala jen šeď,
a mozek náš…
je tesknou písní vlečen…

~

Tak jako přízraky jsme se narodili,
a stíny v nás i mimo nás
hnaly nám srdce života cestou;

do světa s vervou mládí vyrazili,
však city jako stíny jen po životech zbyly,
staly se starou, obnošenou vestou…

Uvědomiv si,
že náš čas je pevně spočítán a dán
a tak málo, tak málo ho již schází…

ACH!

TA úzkost sevřela mé srdce a zatajila dech!

Člověk je dotykem smrti štván a hnán,
po celém těle mrazí!...

ČAS BĚŽÍ!!!

Ve strachu mozek zastavil se v ráz!
OBA jsme život promarnili!…

Co z naší lásky zbylo…
CO zbylo z nás?

Jen Nostalgie Vzdech v zmarněných duších leží…