Řeka

Lidský život je jako řeka. Zrodí se někde v jehličí, trávě a nebo kamení a podle místa zrodu přebere své vlastnosti, chutě, barvu a ... Stejně jako my lidé jsme vytváření svým okolím. Zprvu je to jen maličký a tenký pramínek, který si jen tak utíká krajinou, ale po cestě sílí, roste a mohutní jak jen k tomu má příležitost každou další kapkou vody. S každým dalším životem který potká na své cestě, stačí když jen trošku sprchne, když se k němu připojí další pramínek.

A tak se z pramínku stane potok mladý, rozpustilý prostě takový dorost mezi řekami. A ten opět upaluje krajinou, kterou tak dělí na pravý a levý břeh, na ty co ho mají rádi a ty co by mu někdy docela rádi zakroutili krkem. A opět vypije každou další kapku vody, každý pramínek, stružku a potůček, tak jako my lidé vstřebáváme informace kolem nás.

A tak se z potůčku stává říčka. Některá klidná a přímá, jiná divoká co kličkuje krajinou a další bouřící co skáče přes kameny a vrhá se ze skal a utesů do bezedných hloubek, prostě stejně jako puberťáci.

A pak kde se vzala tu se vzala je tu řeka velká, široká a majestátní. Řeka, která dokáže rozdělit celé státy a kterou se lidé snaží spoutat mosty, přehradami a regulací, stejně jako sami sebe spoutáváme etikou a zákony.

Ale každý život má svůj konec, ať už lidský, nebo život řeky a tak se jednou i řeka dočká toho svého a dorazí až k moři. Moři, které je takové podsvětí, nebo chcete-li nebe všech vod. A v něm všechny ty pramínky, potučky, říčky a řeky nakonec spočinou, nezávisle na to jak jsou dlouhé, kolik měli vody a jak byli užitečné, prostě stejně jako lidé.

Tak se drž svých břechu a hodně štěstí na cestě k moři.