řeka krasy

Vzpomínka bez cíle bloudí
v kamenech svých vzpomínek
když čas tě soudí
mlčím si z myšlenek
v tobě se toulám ty krásko
v naději se dvořím
a slova co příliš hořím
já utápím lásku
co dávám v sázku
na obdiv těch spletených řas
a dravých očí
v procitnutí
troufalého člověka
myšlenek krasy řeka
odplouvá