Od Cidliny k Jizeře

++

Začínám v Libici nad Cidlinou
kde dějiny řekly
"Slavníkovci zde vyhynou"
pak od pomníku toho mordu
já vydal se krajinou
k soutoku, kde vody Cidliny a Labe
v jednom korytě spočinou.

Jedu při labské hladině
kde příroda nekonečné plátno tvoří
nejlepší malíř neumí stvořit
co cítím v srdeční krajině.

Co odstínů ten obraz hostí
paleta jimi hýří do sytosti
a oko barev nenasytné
ten odraz v hladině čisté
si přečte opět v zrcadlení
pro paměť, pro k srdci uložení.

Jen občas vlnky ho kříží
to když labuť k dětem
pro pamlsek míří
na paletu barev
hledím stále a znova
a pro tu krásu
hledám básní slova.

Tu mohutné duby sklání se k hladině
tam zas topoly z výše hledí nevinně
a vrby smutkem dolů větve spouští
závidí milencům
jež tisknou si dlaně v houští
a břízka bělokorá
nevinná jak čistá panna
paže nad nimi rozevírá
láska
nechť vám je požehnána.

Míjím lázně Poděbrady
pak Nymburka pevné hradby
v Ostré středověkou vesnici
kdež Botanikus oživil tradici
v Lysé pak zámek hraběte Šporka
unavený ale šťastný u Jizery
vjíždím do rodného dvorka

++