Poprvé . .

Vrháš stín jenž odráží se v objetí,
Stiskajíc víc a víc
Zanecháváš otisk v mém těle a odraz v duši.

Sama jemnost padajících kapek ti hraje do karet – Ať prší.
V tichu odráží se mlčení a tichý dech.
Hladící ruky mé, se v křídla mění,
Lehké doteky se bortí o tvá měkká skaliska.
Loudavým pohybem se toužebně ocitají křídla tam,
Kde ví, že zaniknou.
Tam kde se nelétá

Vyprahlá zem, jež bere mi poslední zbytky nevinnosti.
Obklopeni a zahrnuti unášeni někam pryč.
Dvě spoře oděná těla unáší vlnobití a silný proud.

Protkáni pocity opět v sobě se odrážejí . . . už né stíny
Už dvě siluety vsakujíc se do podvědomí . . .
Do srdce.

*T.K.*