Poprvé

Svítání se k nám oknem blíží,
sluncem zalévá pokojík v podkroví,
i když se nám oči ještě klíží,
radši rychle vstanem, ať se nikdo nic nedoví.

Mých sedmnáct a Tvých o pár dnů míň
dnes v noci hlídal tenhle pokojík,
maloval jsem zámky, nás dva, velkou síň,
pak opila’s mě štěstím, já zašeptal jen – dík.

I když dnešní ráno je jako každý jiný,
pro nás je jediný nesměnitelný,
vždyť téhle noci jsme obelstili stíny
a četli stránky z knížky kouzelný.

Tenkrát jsem se bál,
když jsem s tebou stál
v tom podkroví.
Kdo z nás se víc bál,
když tam usínal
v tom podkroví…?

Svítání se k nám oknem blíží,
sluncem zalévá pokojík v podkroví,
i když se nám oči ještě klíží,
radši rychle vstanem, ať se nikdo nic,
nic nedoví…