Mořský vlk jehož mořem byl život

Narodil se jako nejmladší syn ze tří, v době největší normalizace, do statku kde bylo od koní přes krávy, prasata a všechnu možnou drůbež více než sto zvířat.

O koně přišli. O pozemky taky. Kulaci. Nepřátelé státu.
Vyučil se tesařem. Oženil se. Zplodil dceru. Rozvedl se. Ne každá se narodí pro život na statku, kde je pořád minimálně padesát zvířat. Zůstal sám se starým otcem, staral se o statek a nikoho nehledal. Až zasáhl osud.
Vlétla mu do oka železná špona. Dostal se do nemocnice, kde poznal mladou, krásnou, bezstarostnou sestřičku.
A ztratili srdce. Oba. Po půl roce ji požádal o ruku. Souhlasila. Myslím že by si ho vzala i kdyby věděla do čeho jde. Láska je prostě příliš silná. Její rodiče šíleli. Rozvedený...Kulak... Navíc ještě před svatbou si jako důkaz lásky vyrobili ...Mě. To už umlčelo všechny.

Vzpomínám si jak mi jednou taťka vyprávěl proč ho babička nemá ráda. Před svatbou se ho zeptala s čím bude pomáhat své ženě v domácnosti. A on řekl: ,,Budu prát a ždímat. Nebudu věšet, a žehlit" Za tři dny přivezl domů automatickou pračku.
A tak se holka z města ocitla na samotě, učila se vařit, pečovat o své dva chlapy, potom ještě o mě, když o rok a půl později přišla na svět moje sestřička, byla mamka už profík.Starala se, i když znovu začala chodit do práce.
Ovšem hlavou rodiny byl nepochybně táta. Tvrdý člověk-tvrdá pěst. Všechno trestal. Ale po materiální stránce nám nikdy nic nechybělo.

Rok 1989.
Padla opona.
Můj akční tatínek vyráží do světa. Pro dobrého tesaře není problém najít práci v Rakousku. To byla pohoda.

Když mu bylo 42 let... dostal cosi co se podobalo chřipce... Jenže to nebyla chřipka. Po dvou týdnech dokonale odvodněný putoval do nemocnice. Verdikt...Cukrovka prvního tipu.
Potom přišly komplikace.
Uřízli mu nohu... Nevzdává to. Rve se dál. Dostává protézu, jezdí autem, tančí, dělá tesařinu, teď už v Čechách, chová se, jako by se nic nedělo. Jako by nic nebylo nemožné.

Než si pro něj ta mrcha zubatá přišla, žil naplno. Potom opět doputoval do nemocnice, uřízli mu nohu až nahoře, ještě stihl jednu propustku. Z ní už se nevrátil. Zemřel na svém milovaném statku.

Chybí mi. Strašně. I když je to už pár let.
Byl to můj kapitán který to kormidlo držel až do konce.

Na statku už je jenom prasátko, slepičky a kočky a psi.

Včera by měl narozeniny. Miluju Tě Tatí