Poprvé

Až slova má
a dlaně Tvé
potkají se poprvé,
upadne navždy
v zapomnění
mé každonoční
v pláči chvění.
V bezmoci,
v půlnoci
přece jen
že objímám
svůj krásný sen.
S poslední obavou
na víčkách,
toulej se
v mých rajských
uličkách.
Dlaň má
do Tvé vrůstá,
tak zamkni mi ústa
polibkem ...

Až chvíle samoty a temna
zaplaší ústa Tvá neposedná,
až s mými rty se setkají,
já v náruči Tvé roztaji.