V krajkoví na mezi

Z pomněnek pěšinou k modrému z nebe,
z okrajů vystřihnu krajkoví jemně.
Zatočím na vlásku prstýnkem z pouti,
půjdu si pro štěstí s košíkem z proutí.

Život se pro lásku někomu zhroutí,
když nese ji v košíku co se mu zkroutí.
Láska, ta pomněnka, pro modré z tebe,
oblékne prádélko z krajkoví nebe.

Promáčí proutí výdechem země,
vyplaví tvé moře hluboko ve mě.
Poprvé vydechnu výkřikem temně,
napořád zůstaneš mým prvním věrně.