Melancholie

 
Dnes v noci padal první sníh.
Zmizelo, co bylo zelené.
Odpočívají v závějích
stromy pod tíží svěšené.
Hlas ptáčků kolem všude ztich’,
jen pod nohama křupe.

Hustý rej vloček z mraků se snáší...
Nevidím na krok před sebe.
Šedivé mraky slunko zháší,
až ptáčky tělíčko zazebe.
Sníh pod botama práší,
jak rozrážím jej v běhu.

Dálka k Tobě se nekrátí.
Čas pomaloučku plyne dál.
Kdo mi Tě lásko navrátí?
Ve vločkách vidím zimní bál.
Jednu z nich nechám roztáti
na svojí zkřehlé dlani.

Rozplynout nechám ji na ruce.
Kapka vody mne studí.
Políbím tě až po roce,
v srdci mém stesk se budí.
Tvá láska má chuť ovoce,
co zvláštní vitamín skýtá.