Královna Zim

Když se vločky
něžně objímají,
připomíná to
skupinovou lásku.

Zamrzlou půdu
pohřbil sníh;
jako mrtvého.

Bílým šálem
přikryté stromy
se zlehka kývají
v rytmu křupajících kroků;
to lidé našlapují v
hlubokých návějích.

Sněhuláci ožívají
v představách snílků
a opilých štamgastů,
neb dobrá medovina
přijde k zahřátí
také občas vhod.

Čas zavátý sněhem
chumelí vánoční písně,
které znějí z hrdel pěvců
a jakmile bílá přikrývka
opět povolí,
zima se ukáže
zase napřesrok.

Opět ve stejných šatech.

Šatech svatebních,
jenž mají krajku vyšívanou
nespočtem stříbrných vloček,
žehnajících předvánočnímu času.

Neboť čas Vánoc je období,
kdy by rodina měla držet pohromadě
a podělit se o radosti a pohodu
teplého domova společným úsilím.

V srdci rozpéct lásku,
která zahřívá nitro duše…

Myslet si, že zima může být milována,
i přes tak nemilý fakt, že její polibky studí
jako přimrzlá vánoční růže a lístky
jsou vstupenkou do zámku sněžné královny.

Královny Zim…

…tam šlechta i poddaní vládnou jedné osobě,
ale sami sobě nepřiznají, jaký stud je obchází,
když musí uposlechnout příkazu,
mající váhu sněhové kobky.

Proto respektují, co je třeba,
a my můžeme v klidu říct,
že ač zima vládne
každý rok po omezenou dobu,
její přítomnost je kouzlem proti triku.


Což je podstatou nezvratné pravdy.