2 SRDCE

~ 2 SRDCE (Z pekla) ~

„Tam uvnitř Země jiný svět…
na lidských troskách stojí,
to dobré ve mně spaluje,
mé srdce se jej bojí!“

Že všechno už jsem zapomněl,
na tom má nemoc i svůj díl,
v ní mozek můj dlí v srdcích dvou,
i alkohol to zavinil!

A ráno vstávám – nevnímám,
a kdo z nás dvou vstal, nevím sám,

pak den, co krůpěj rosy zbyl
na polštářích z pavoučích hnízd,
a noc, jak brána do pekel,
je svědkem strašidelných „jízd“…

~

A kolik zbývá nocí, dnů,
kdo zvítězí? – to dávno vím…
Proč zmizel smích z mých dětských snů,
proč nezřím slunce? – jen chlad zim!?

~

V šíleném „světě“ smutný muž,
ve smutném muži srdcí dvou…

V tom dobrém z nich zabodnut nůž,
to nemocné – do pekla zvou!

Ten řev se nocí rozléhá,
sám ďábel „dny“ mé odnes,

mé srdce peklu podléhá…

ten řev já slyším dodnes!