Adventní

Každý den je jen nepřítomnost noci
a Slunce zima nechce pustit výš,
než dorostla nejstarší hrušeň v okolí.
Nikdo teď nesmí žádat od ní více.

Spousta lidí se obrací k své Víře.
I Ty o jedné tajně doma sníš.
Toužebně očekáváš konec soukolí.
A na počest mu zapaluješ svíce.

Už padla jedna, zvaná po Naději.
Co na tom, jestli tušíš nebo víš,
že kromě skutků, které nebolí,
vykonals ty, co stále nutí řvát...

Zbývá tu něco, co má pořád smysl.
Pod těžkým ledem zbudovalo skrýš.
Jen Ty sám určíš, zdali dovolíš
Lásce a Míru ten led rozehřát.