...svoboda, hranice, láska...

Vystoupil na palubu.
Po přestálé bouři zas nechává napnout plachty škuneru.
Již dva roky a pět měsíců brázdí vody všech moří
pro peníze, pro radost, pro lásku.
Díky tomu všemu se o sobě hodně naučil
možná víc než za celý předcházející život.

Je unavený
ne prací, ne útrapami
jen soužením a všemi svými strachy.
Pokud tedy musí odejít, ztratit se
jak mu předpověděla kartářka
musí to udělat co nejdříve
protože stále cítí přítomnost lásky a radosti
která ho provází vždy, když stojí na palubě svého škuneru.

Nic nemůže zničit lásku
i když se ztratí v nekonečném oceánu.
Všechny jeho myšlenky najdou svou lodní cestu
k té, jež leží v chladném moři.

Ruleta života se otáčí.
A štěstí? Není věčné…
Kolo osudu vynáší vzhůru, zatím co jiné…
svrhává do hlubin.
Cesta mého života je plavbou k neznámým světadílům
dobrý vítr střídá bouře nebo mučivé bezvětří.
Kdo se nikdy neztratil v moři lásky nad bublajícími vulkány emocí?

Vydávám se dál
za hranice poznaného
tam, kde sídlí fantazie, vzpomínky, vědomosti, sny
rehabilitované milosrdnou smrtí…

CHÁSKO LÍNÁ… napnout plachty…