Pohádka

Jednoho dne drak vyletěl na nejvyšší horu

a zařval do celého království,

že mu král musí dát svoji dceru,

jinak přinese jeho zemi neštěstí.



Tak zoufalý král za princeznou zašel,

že ji musí drakovi dát,

aby v dál zas odletěl

a jeho lid mohl klidně spát.



I princezna k drakovi šla a zeptala se:

„Proč poslat jsi pro mne dal, draku, povídej?“

Drak ji do tlap uchopil a zašklebil se.

„By stala ses mou ženou a neodmlouvej!“



Tak drak mávl křídly,

princeznu si odnesl

do své sluje v dáli,

kam jej vítr zanesl.



Pro Honzu král poslat dal,

že chrabrý je a statečný a princeznu má rád,

aby zlého draka vyhledal,

skolil jej a stal se pak z něj král.



A tak Honza putoval,

sněhem, větrem, závějí…

Zlého draka stopoval,

ve svém srdci naději.



I pak jeho oči uzřely,

dračí sluj a jeskyni,

princeznin hlas slyšely

i drakovo chrápání.



Honza do jeskyně temné se vnořil,

drak tvrdě spal.

Princeznu spanilou našel a zachránil

a draka tam zanechal.



Honza s princeznou na zámek se vrátil,

drak v osamění se probouzí,

věda, že nevěstu mu vyfoukli,

Tak sprostě ve spaní.



Rozzloben byl,

pomstu přísahal.

A na zámku se veselí

Honza princezna i pan král.