STROM

~ STROM ~

Těch 80kg smutku je víc než může unést BŮH,
jsou roje včel jako má duše,
jsou vyprahlé jak ten náš luh…

Na suchých luzích země praská
a saje každý boží sten,
v prasklinách těch umírá Láska,
umírá věčný lidský sen…

~

Já sny i vláhu polím vrátím,
co bůh jim vzal, to sám jim dám,
vím, možná ty své už navždy ztratím
a možná zůstanu já tam…

~

Za mýtinou jsou lesy temné,
uprostřed starý, mocný STROM,
z něj vykřičím, to, co je ve mně,
má slova přitáhnou i hrom!

Sám PÁNBŮH na nebi to spatří,
snad uslyší to jeho sluch,
dá zemi mé, to co jí patří,
slzami zalije náš luh…

~

Provazy slz se snáší k zemi,
blesk střídá hrom,
och jen tak dál!

Když udeří, tak dobře je mi…

To PÁNBŮH vyslyšel… a vzal!...