Doživotní noční hrůza

Z koruny stromů
se pletou větve,
jedna přes druhou,
zakončené lidskými hlavami.

Křičí,
zuří,
žadoní,
naříkají,
stěžují si,
pláčou.

...srdceryvně, v bolestech...

Jsou to hlavy starců a stařenek,
malých i fyzicky vyspělých dětí,
ukřivděných mužů a nepolíbených žen.

Každá z těchto hlav
vypráví svůj příběh
a všechny dohromady
vydávají kakofonii zvuků.

Prsty si
zarývám do uší;
odvracím pokorně tvář.

Výrazy těchto obličejů
mi nahánějí strach,
vzbuzují lítost a pociťují smilování.

Nevím jak mám pomoci,
nemám tu odvahu
dotknout se těchto lidských stromohlav,
bizarních květů Stromu života.

Stojí pevně v kořenech,
mlčky a majestátně,
vítr mu laská jeho květy;
stromohlavy se najednou
na okamžik zcela utiší.

Pozorují mě
hladovýma očima,
kolem kterých
se prohlubují vrásky,
ale i očima
s pokožkou hladkou
jako samet.

Civí s lačnou
náruživostí,
jako kdybych byl hmyz,
který mohou zabít...

...a poté sníst - taková ohavnost!

Něco mě táhne,
nohy mě neposlouchají,
vykračují si to přímo
směrem k Stromohlavovi.

Bráním se, vzpouzím,
snažím se ukázat mu záda;
kéž by - snaha je marná!

Nohy mám svázané neviditelným
provazem, stahující do krve mé kotníky.

...řežou do masa, až se mi dělá mdlo...

Náhle slyším z dálky hlas:
VOLÁM TĚ, PŘIJĎ MEZI NÁS,
JSME TVÝMI PŘEDKY,
JSME Z JEDNÉ KRVE.

Zakřičím,
svaly na tváři
mi tuhnou hrůzou.

Stromohlavy se zákeřně smějí,
slyším to ve své hlavě;
je to jako otravné komáří hvízdání.

Něco cítím,
kolem nohy
se mi ovíjí bujný kořen,
kořen ze Stromohlava.

Chce, abych se stal jeho součástí,
nutí mě k poslednímu kroku…

Dej nám svoji hlavu!

Za stromem čeká naostřená
sekera s bezhlavým katem;
neboj se...dej nám ji...dej!

Zděšen tou představou,
kopu jako sadista,
který ubíjí svou oběť.

Vzpomenu si....

Usnul jsem,
je to pouhý sen,
hnusný, prolhaný, smyšlený;
sen o mém strachu,
o mých nočních hrůzách,
které mi běhají v hlavě
a utečou,
až když se probudím.

Bojím se dalšího večera,
mám deprese,
vařím si kávu - dennodenně.

Na chvíli únava
přestává,
ale účinek nemá
dlouhého trvání.

Sen se opakuje.

Zdá se, že Stromohlav
bude mou nejstrašnější noční můrou,
která mi napadá myšlenky.

Znovu.
Znovu.
ZNOVU.

A skončí to jedině tehdy,
až opustím tento svět...


V rakvi,
beze strachu,
bez hlavy.