Dizlektykúf morafskí deňýčeg - 8. Jag sém sadíl les

Egológyja. Fšade je teho plné baléri, ale ňygdo ryc nerobý. Toš sém sa roshodnúl, že sa stanem prúgopňýkém.
Doma mám huš ájy egologyckí kompjútér, lebo gdiš ydu na ynfernét, mosý moja Mařa šlapať na bicygly, abi bíla tá opnovytélna energýja a neňyčýl sém našu přýrodu. Pravda – negdi sa tak zadichčá, že ju mosým křýsyť štamprlú šlyoyce, ale jag sy glgne, ide jak Svoráda na Túr de fráns (mynúle mje ájy řetázek přervála – dostala štamprle dvje). Dokonca ájy batéryje s rádýja najprf doma přežvíkám a vipluju ti jedi do sklénečki, neš jych vihoďým. Su na sebja pišní, ale scu bit ešče pišňéjšy.
Gdiš sém na ynfernétě naštudovál šecki azpegti egologyckého přýstupa gu svjetu, zebrál sém z reticha krompáč, ríč a lopatu, f OBÝčku sém zakúpýl třysta sazeňýc lýpi a virazýl ze svojú novučyčkú dodávečkú vihledať nejakú tú plaňýnku, gde bisém sa mohél egologycki viřáďyť. Lebo su fšag lýní jag súsedovyc plaňka z plóta, hledál sém eném za děďynskím šénkém... našél. Mýstečko za šénkém přímo vibýzalo ke zgulturňéňy. Samí fúj asfált a fúj betón.
Pravda – chvýlu mje trválo, neš sém krompáčém rosvrtál betónovú dlášku a asfáltovú dezku, ale po třech hoďynách tvrdéj roboti a boju z perzonálom šénka a polycájtámy sa mje to podařýlo – vam dám zahrátku, pazgřyfcy.
Eném mýsní opyléc Jarýn mje dál gravatu kolém jednéj nožénki a kúsál přy robotě do krompáča, ale po nekolyka chmatoch žýju žycu jeho sájem o moju bohulybú čynošť opadnúl. Kvyčál jag postřeléna svyňa a utékl do knájpi gu „Kolýkom“ sy lýzať ránečki ot ríča. Pláceg bíl přypravéni g osaďéňy.
Nevým, proč mje bráňýly v sasaděňý našého narodňýho stroma – poďyvýňy. Pendrgém, kerí tam zbíl po prchnutích polycájtoch sém vivrtál ďúrečki do makadáma, u každéj sém sy zdělál gatě a přyhnojýl a huš sém mohél saďyť. Ze šénka na mja křyčála šenkérečka, že dibi mjély ti stroméčki mýsto vjetvý ručénki, bíl bich samá modřyna – nejag sém nepochopýl... Každí tén zásrag přýrodi sém lázgyplno zahrnúl drcénim asfáltém, abi mu v zymje nevimrzli kořénki a trocha ho ždicki poščál, lebo mje nescély pučyť vodu ze šénka – takéj sém nepochopýl...
Svuj přýspjeveg gu svjetovéj egológyjy sém svládnúl syce aš sa tmi, ale z pocytém dobře vikonanéj práce... Ájy ti kopánce ot súsedú sém syce cýťyl, ale moja pícha nat neopviklím ďýlém šecko vinahraďýla.
Za nejakí tén ročeg sa tu budú v mojém lesýku 5x6 metrúch proháňat moje vnúčence a celá děďýna mje ešče ráda poděkúje. Hotně prúkopňýkúch je se sačátka sneuznaních a pag sa o ňych pýše f učebňycách.... Huš sa ťešým do čýtanek, pasgřyfcy nevděčňý...