Nedokončený

++

Dnes v noci, těsně z rána
snem oslovila ho vnadná panna.

„Tak pojď, mé tělo je jen tvoje
vydej se do nejkrásnějšího boje
můžeš vše, jsem ti odevzdána
rozevřena je tobě moje brána“

Nelehký to pro starce úkol
zavzpomínal
pak radostně rozhlédl se vůkol.

„Přetapetuji tělo tvé polibky svými
nevynechám vrcholy ni úžlabiny“

Rty pak líbaly vrcholové hroty
zas klesaly do údolí, do temnoty
pracovaly, poctivě dřely
krvácely, mozoly již měly
zkrvavené, plné bolesti i štěstí
blížily se k bodu, jež cíl věští
nabral silu v slastné křeči
k poslední se vydal zteči
výkřik však nevyšel mu z úst
vrchol se změnil v půst.

Jak to ve snech bývá
kohout zakokrhal
prý se jíž rozednívá.
Celý mokrý vyskočil ven
„Ty blbe, proč přerušils' mi sen
který tolik dokončit jsem chtěl“

++