Tóny jako slova v barevných odstínech

Barvy lidských srdcí,
v tónech „a“ a „g-mol“
vyzařují slova o návratech.

Z řečiště krve,
kde míchají barvu života,
se v tónu „b-dur“ ozývá vzdorné napětí.

Na podlahu se vykreslují slova,
deštěm omývaných barev žalu,
cvrnkání kapek v tichých tóninách.

Lidé se barví do odstínů,
v cítění a žití,
za asistence zuřivosti, smutku, či obojího.

Zvrhlé nebe si dotěrně
skládá z lidských hlasů
tónované písně - co tón, to jedno pronesené slovo.

Kdo odmítá barvu vlastního hlasu,
ten je z(a)traceným člověkem bez tónu,
protože hlas musí chrlit ohnivou fontánu slov.

Kdo nechrlí, sám zemře bez jediného hlesnutí,
v takových chvílích nastupují plačtivé barvy,
bez jediné vesele zabarvené tóniny.

Ten, kdož se neutopí v přívalu slov,
navrátí se jako řečený hrdina,
a to za ta slova přece stojí…

…v tónech leskle vyzývavých barev…


bez jediné ubrečené.