Romantika pro mírně pokročilé

Chtěl bych být modrým cípem letní oblohy,
když v horkém odpoledni skřivanů hlas zní,
a stíny mraků se Ti pletou pod nohy,
než vítr z nadhlavníku sfoukne poslední.

Chtěl bych být pod nohama travou zelenou,
po které bloumáš tiše, aniž tušíš cíl,
a jejíž tenké stvoly smutek překlenou,
stačí jen složit do ní tělo na pár chvil.

Chtěl bych být rudým vínem, co tančí s Tvým rtem,
stoupá Ti do hlavy a šálí sluch i zrak.
Chtěl bych být Beethovenem nebo Mozartem,
když jejich melodie zní Ti v hlavě pak.

Chtěl bych být písmem ze Tvých nejmilejších knih,
jež kdysi černou tuší známý autor psal,
a hltán byl bych sladkou černí očí Tvých,
nemohla by ses dočkat, jak to bude dál.

Chtěl bych být bílým suknem halícím Tvou pleť,
které jsem ve svých snech sňal tisíckrát už snad.
Hlavně však chtěl bych nebát se Ti říci teď,
že nade všechny barvy světa mám Tě rád.