cizinec na pobřeží...

stál v písku pláže
a vzpomínal když byl malý
jak se radoval
když občas našel
zajímavý kamínek nebo mušli
zatímco oceán co hučel
měl neobjevený před sebou
a slova matky na rozloučenou
snad mi synku v tom světě širém nezvlčíš…

teď při chvíli odpočinku
kdy se rozhlížím kolem sebe
vnímám mnohem víc než dříve
pod povrchem hmoty
v prázdném prostoru
vidím rej spletitých obrazců
ve vše prostupujícím
vždy přítomném
kypícím prostředí
pocházející z energie podpalubí
a nutnosti navzájem se chránit
před bičující silou prostředí
tančící v podivné hudbě tkaniva
preciznější než Bachova fuga…

skrz vzdálené ostrovy mraků
dál vyhlížím ráj
kde reálné elementy
odhazují smetí
a po opravách deformací
každodenního pohledu
vytváří obraz té
jaká by mohla být
čistá symetrická a ryzí…

může být sen jen matnou chimérou?

nevím
ale dál napínám zrak
držím kurs
a čekám až mraky zmizí
a obloha se vyjasní…

pak to možná zjistím…