A Hádes to všechno ví

Sfingy a dryády sní ~
pamflety do obilí ~
a Hádes –
to všechno ví

svírá ji
v podsvětí.

Mám
strach, že květ mi v sedm ráno
bez náhrady opadá
a tři psí tlapy na kolečkách
budou pro mne záhada
~
a karta z jílu odemyká
jen vchod k starým garážím
~
a opravdové kilo sádla
řekne, že nic nevážím
~
mám bílou vestu, bílý svrchník
bílou bradu, bílou tvář
a s mákem v prášku z jitrocele
rozemlel jsem slabikář
~
a zvony v písku, zrnko z klasu
mlho s rosou v rolničkách
~
pod mraky nechť rozsvítím se
ve slunci až budu prach
~
teď spím
s jitřenkou.

Teď sním
s jitřenkou mou.




Mám sedm jiter, třicet dní
ten odvar z hnízda kam mne zvou
a nehet s tužkou poslední a
stuhu, co chce za Tebou
~
a bílý králík, černý čáp
jsou popel součtu prošlých zim
~
s ním hvězdu mojí syrovou
si v šlachách ráno konejším
~
pro dvanáct barev, devět vět
co smyslům sladí smysl být
a tím mi sfoukneš sýčky z úst
když tón Tvůj slyším promluvit
~
máš rez z omáček hřebíčků
je ve směru čtvrt maličko
~
když červí dírou tisíc myší
šušká:

„Vstávej, Sluníčko!“



Romance z vyšší sféry.
Pro fauny, pro chiméry.
A Hádes –
to všechno ví

pouští ji
z podsvětí,
když ještě spím
~ s jitřenkou ~

když zatím spím
s jitřenkou

~ tmou.