Pouhá tři slova

Stojím na prostranství před Růžencovou Bazilikou. Začíná se stmívat, je krátce před půl devátou večer a na západě se vyhoupl srpek dorůstajícího měsíce. Po protepleném slunečním dnu začíná teď –koncem dubna- být už trochu chladno. Teprve před chvilkou utichli rorýsi a vlaštovky. Malý netopýrek se třepotavým letem proplétá větvemi ještě bezlistých jilmů a už kvetoucích kaštanů .

VÍRA. Nejsem tu však sám. Ze předu od města proudí přes toto náměstí směrem za mne k Bernadettině jeskyni potůček mozaikových světélek: jsou to nábožensky věřící poutníci obojího pohlaví, z nichž skoro každý drží zapálenou svíčku, jejíž plamínek je chráněn bílým papírovým trychtýřkem, popsaným zvenčí biblickým textem. Jako každý den jich sem přijelo autem, autobusem, vlakem nebo přiletělo letadlem na dvacet tisíc, což je v průměru za rok bezmála 7 miliónů. Neuvěřitelné na tom je, že jsou z celého světa. Opravdu: na východě až z Austrálie a Dálného Orientu, na západě až z Ameriky! Zůstanou tu dva až několik dnů. Teď se shromažďují u jeskyně ke každodennímu světelnému procesí k uctění památky Panny Marie, která se tu v padesátých letech devatenáctého století let několikrát zjevila a s chudou, dětství sotva odrostlou Bernadettou mluvila. Ukázala jí také, kde pod zemí jeskyni najde pramen léčivé pitné vody…

Zvonkohra, znějící od dvou věží impozantní druhé, Horní Baziliky, ohlašuje půl deváté. Poutníci se samostatně a ukázněně řadí do troj- až pětistupů, někteří drží standarty s nápisy měst či zemí, odkud skupiny pocházejí. Nikdo nic neorganizuje ani nerozkazuje. Žádná masová hysterie. V šumu hlasů nelze z dálky rozeznat jak mluví, ale zblízka slyšíš jasně: italština a španělština převládá, pak francouzština, do toho drsnější němčina a zase vláčnější angličtina. Ze slovanských řečí hlavně polština a srbochorvatština, ojediněle čeština. Moderní Babylon jazyků !

Jako když hudebníci ladí před začátkem koncertu své nástroje a tím vzniká nedefinovatelná směsice tónů různých výšek. Cítím tu jakési napjaté očekávání mohutné náboženské symfonie, v tomto případě oslavného chorálu na Pannu Marii !
Potůček světel a hlasů se zatím změnil v řeku, tekoucí paralelně s opravdovou řekou Cave, která o několik metrů níže dravým proudem obtéká tajuplnou lurdskou jeskyni.

Zvonkohrou ve 20:45 se dává světelná lavina do pomalého pohybu směrem východním, aby se po osmi stech metrech obrátila do protisměru na prostranství před Růžencovou Bazilikou. Tento kostel je z velké části vtesán do skály, v jejímž lůně leží posvátná jeskyně Bernadettina zjevení. Před jeho překrásným portálem začíná právě zpívat mezinárodní pěvecký sbor za doprovodu přenosných varhan.

„Hymnou Lurd“ se nazývá tato prostá melodie, zpívaná současně v několika jazycích. Line se důstojně do šířky, dálky i výšky. Zástupy poutníků se každou chvíli rozezní refrénem: „Ave, ave, ave Maria!¨ Přitom pozvednou ty tisíce své planoucí svíčky jako číše šampaňského na pozdrav neviditelné Bohorodičce, která je tu zastoupena svou sochou v nadživotní velikosti uprostřed náměstí. Ozářena tolika blikajícími světélky se tu jakoby vznáší, étericky lehká, pro všechny teď přítomná v očích, v duši i na jazyku: „Ave Maria!“Jednotlivé sloky této hymny se prokládají biblickým čtením. Předčítají je zpěváci od portálu baziliky, počínaje lahodnou francouzštinou a konče stejně lahodnou češtinou. Po latinském Otčenáši následuje vždy první polovina „Zdrávas Maria“, kterou po každém recitátoru dokončí chór poutníků ve všech možných jazycích.

LÁSKA a NADĚJE. Se zvonkohrou o deváté hodině, když už se všude okolo zatmělo, přichází pomalu čelo procesí na náměstí před baziliku. Její postranní schodišťové rampy, taky obsazené poutníky s rozžatými svícemi, jsou jako rozevřená boží náruč, která vítá tyto tisíce zpívajících, modlících se a po božím slovu a požehnání žíznících. Většina z nich je nemocna na duši či na těle. Je zde hodně i těch, co chodí o berlích. Jiní, co už nejsou schopni chůze, jsou tu též, na vozíčkách nebo pojízdných postelích, tažených jejich ošetřovateli nebo pečovatelkami. Nášivky na jejich stejnokrojích prozrazují, že se tu sjeli z celého světa. Mezi zčásti ochrnutými chudáčky, mrzáčky jsou děti, mladí, středního věku i staří. U těch nechodících vidíš, že zírají jakoby tušili, že už brzy umřou... A všichni touží po uzdravení nebo aspoň po duchovní posile proti svým neduhům přímluvou Panny Marie u toho, který je tu tak skoro hmatatelně přítomen.

Za těch více jak sto let, co se tu procesí konají, se už stovky nemocných zvěčnily díkůvzdáním za uzdravení láskyplnou přímluvou Panny Marie. Svědčí o tom děkovné nápisy na nesčetných mramorových destičkách jakož i množství odložených nepotřebných berlí na stěnách všech třech místních katedrál, včetně té největší a nejnovější Podzemní. Láska a víra v Pannu Marii je sem přivedla a neustále přivádí. Odjíždějí s její mystickou sílou v nadějí, že se buď uzdraví nebo že se aspoň jejich zdravotní potíže zmírní, jako už se splnilo tolika jiným před nimi. Mnozí z nich se dříve nebo později opět vrací, aby buď poděkovali za uzdravení nebo znovu duchovně nasytili svou duši. A to je právě neuvěřitelné pro někoho, kdo je sám nevěřící!

Po obdržení požehnání o půl desáté se poutníci pozvolna rozcházejí. Mnozí z nich se jdou ještě poklonit k Panně Marii na prostranství před Bernadettinou jeskyní. Tam panuje absolutní ticho. Při koncentraci či modlitbě někteří klečí, druzí stojí se sepjatýma rukama a se skloněnou hlavou, jiní se upřeně dívají směrem k její sošce, umístěné ve výklenku jeskyně, ve které vyvěrá pramen léčivé pitné vody. Z mohutné skály, která se tyčí nad jeskyní, jí vytéká tolik, že ji poutníci čerpají z vodovodních kohoutků nedaleko jeskyně. Buď ji hned pijí nebo si ji odnášejí v lahvích či plastikových kanistrech na použití doma ve své vlasti. Je naprosto nepochopitelné jak může pouhá skála produkovat takové množství vody, která je navíc absolutně čistá a v nádobách tak zůstává i po dlouhá léta!

Za jeskyní u břehu řeky Cave v lázeňském zařízení svého druhu může každý oblažit i celé své tělo léčivou vodou tím, že se s pomocí dvou dobrovolně angažovaných místních občanů (u žen jsou to dobrovolné pomocnice) do ní ponoří. Není nutné se osušit, tělesný povrch zůstává po lázni kupodivu suchý!

Víra. Láska. Naděje. Pouhá tři slova. Domnívám se, že u každého z těch miliónů věřících jsou jistě zakotvena v jeho mysli tak, že se stávají částí jeho duchovního nitra. Proto sem přijíždějí z celého světa, aby se posílíli ve víře, že se jim jejich touha po znovudosažení zdraví splní.

Nevěřícího, který Lurdy navštíví, to přinejmenším aspoň podnítí, aby se o všem zamyslel...