Poklady v truhle

Rubínů čas Přes růžová sklíčka dívá se mladá dívka Rudnou jí líčka když čistotu těla hýčká a přesto se budí v ní city zvláštní a nepoznané dosud Svět je tak náhle v rudý slitý a ptá se na svůj osud Růžové brýle dívka snímá a potom jinak věci vnímá že všechno není pouze v barvě červánků jež dlouze zapadají nad hájem a svět není rájem Když rubínů čas pozbyde v nás potřebu dívat se přes brýle můžeme na svět pohlédnout pravdivě a přitom v sobě si kamínek rubínu hýčkat Člověče milý vzpomeň si kolikrát v životě měl jsi rád? Rubín je kapka krve ukrytá v srdci jak v truhle Bohatý může být pouze kdo se v té kapce ponoří dlouze