Jazykový koutek aneb Hleďme my sobě své mateřštiny

     Na úvod našeho Jazykového koutku mi dovolte citovat slova známého literáta Jana Nerudy: „Hleďme my sobě své mateřštiny! V ní je vzdělanost naše. Ne podle množství různých vědomostí, nýbrž podle toho, jak s větší či menší jasností umíme mysliti a myšlenky sdělovati, měří se naše vzdělanost. Tu pak ovšem nestačí snad ona znalost mateřštiny, které jsme nabyli v rodině nebo i ve škole; mateřštině třeba se doučovati po život celý. Čtením, posloucháním, jakkoli. Živoucí jazyk je živoucí les: má dle kraje, podnebí atd. sice svůj určitý ráz, ale změna je v něm taktéž věčná. Člověk se nikdy mateřštině zcela nedoučí. Je to jako s každou lidskou dokonalostí a úkolem člověka jest, aby se dokonalosti alespoň co možná přibližoval.

... Národ, který svůj jazyk ztrácí, ztrácí svůj hlas v lidstvě a je odsouzen, aby hrál na jevišti světovém jen úlohy němé - lokajské!" (Jan Neruda, 1890)

     Hloubavá se Slávkou a Paulmatthiole jsou tu, aby vám pomohli se v labyrintech jazyka českého vyznat.

     A teď k tomu, co vás nejvíce trápí.

 


 

Bychom nebo byjsme, bysme? 

Sloveso BÝT v podmiňovacím způsobu má:

  • V 1. os., mn. čísla, přít. času, ozn. způsobu tvar BYCHOM (Jeli bychom znovu do Počátek.).
  • Ve 2. os., mn. čísla, přít. času, ozn. způsobu tvar BYSTE (Chtěli byste mlsat kapří hranolky od gabkina?).

 

A ještě pro úplnost a speciálně pro Leoše Mareše, abych se u té televize nemusela natřásat – užití podmiňovacího způsobu u sloves se zvratným zájmenem se

 

1. os., j. č. - Já bych se utloukla po gabkinových kapřích hranolcích.

2. os., j. č. - Ty by ses utloukl…

3. os., j. č. - On (ona, ono) by se utloukl(a, o)…

 

1. os., mn. č. – My bychom se utloukli po gabkinových kapřích hranolcích.

2. os., mn. č. – Vy byste se

3. os., mn. č. – Oni (ony, ona) by se utloukli(y, a)…
 


 

Kdy mně a mě?

     Odjakživa strašák nejen dětí, ale i dospělých - zájmeno JÁ. Pojďme na něj společně vyzrát.

 

1. pád – se Tě nebojím

2. pád – Beze mě/mne jsi strašák na baterky. (Bez Tě/Tebe…)

3. pád – Mně dají tučnou odměnu, až Tě chytím. (Tobě…)/Dají mi tučnou odměnu....(Ti)

4. pád – Na mě/mne si nepřijdeš! (Na Tě/Tebe…)

6. pád – O mně budou básnit! (O Tobě…)

7. pád – Se mnou si nezahrávej.

 

A pro Ty, kterým se tahle pádová plejáda zdá dlouhá:

  • Pamatujte si tvar 3.  pádu - Mně dají tučnou odměnu., tvar 6. pádu - O mně budou básnit. Jen v těchto tvarech zájmena JÁ píšeme mně.
  • A ještě poslední tip, jak si s tímhle egoistou poradit. Místo tvaru zájmena JÁ si dosaďte tvar zájmena Ty.

 

     TEBE – bude MNE,

     TĚ - MĚ,

     TOBĚMNĚ,

     TI - MI 

 

Nakonec Siorakova finta ze "základky"

  • Pády které jsou dělitelné třemi (3. a 6.) používají vždy "mně" (tři písmenka) nebo také "mi", ty ostatní (2. a 4.) používají nebo mne (ne je jako e s háčkem - ě).

 


 

Kdy ji a jí?

     Tečka, čárka, tečka, tečka… To není telegraf, jen boj o to, zda zvítězí nabodeníčko dlouhé, nebo krátké. Víte, že jsou připisována Janu Husovi?

      Zájmeno ONA. Ano, zase zájmeno. „Zejména zájmena“ vás trápí vaší nejistotou. Tedy zjistěme!

  • Stačí si jen uvědomit, kdy je toto zájmeno použito ve 4. pádě, j. č. (Miluji ji.). Za ji si můžete dosadit, co chcete. Marmeládu, rybí polévku, Růženku,…
  • Pokud nezabralo předchozí vyznání lásky se zájmenem ONA, pak si dosaďte místo něho náhražkové zájmeno TA. (Miluji ji/tu…). Krátký tvar TU – píšeme JI, dlouhý tvar – píšeme – (Vyznávám jí/té ženě lásku.).

 


 

Dvěma nebo dvěmi?

     A teď vážně, pokud chcete udělat na veřejnosti ze sebe „…“ (doplňte si, co vaše volátko ráčí), říkejte vždycky dvěmi. Našim politikům to jde dokonale.

  •  Vždy používejte tvar DVĚMA, pak ale TŘEMI, ČTYŘMI

 
     Dále, myslím, není na škodu připomenout, že při psaní číslovek se píší desítky, stovky, tisíce (má tu někdo milióny?) zvlášť – např. dvě stě padesát dva, čtyři sta osmdesát sedm… (vyjma účetních dokladů - tam vše, z hlediska bezpečnosti, pište dohromady)

 


 

Jak na pomlčky a mezery, aneb trocha typografie nikoho nezabije

     Při psaní jakéhokoliv textu občas potřebujeme interpunkci. Aby text působil opticky pěkně, je třeba dodržovat některá jednoduchá pravidla. 

  • Tečka, dvojtečka, středník, otazník, vykřičník i čárka se píší vždy hned za slovo a teprve potom se udělá mezera. Je to nutné, aby text nepůsobil jako chaotický.
  • Pomlčka se odděluje mezerou z každé strany. (Př. Ryba - nejlepší přítel gabkina.)
  • Závorky se píší těsně před a za slovem a jsou od ostatního textu odděleny mezerou. (opravdu je tomu tak)
  • Uvozovky používáme v několika případech (uvedeny budou jen ty nejběžnější):

 

a) v přímé řeči
b) chceme-li naznačit, že slovo míníme ironicky
c) v případě citace

Přímá řeč:

„Přišel Milan,“ řekla Helena.
Helena řekla: „Přišel Milan.“
„Přišel Milan,“  řekla Helena, „ale Fanda zůstal doma.“
Pozn. Přímou řeč je dobré psát na nový řádek - zjednodušuje to orientaci.

Ironie

Je to vážně „génius“. = Je to vážně blbec. 

  • Prózu je třeba členit do odstavců. Každý odstavec tvoří ucelenou myšlenku. Nový odstavec vždy odsazujeme od kraje (většinou pět úderů mezerníkem).
    A pozor! Nový odstavec neoddělujeme vynechaným řádkem, ale pouze píšeme na nejbližší nový řádek a odsadíme pěti údery od kraje.

 

Citace

Jan Neruda nás vybízí: „Hleďme my sobě své mateřštiny…“

 


 

Užitečné odkazy

« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Květka Š. [1]
narozeniny
TondaZVysociny [5], brixy [2]


© 2018 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.