Lilith

Lilith: Kajuta: Díky, že jsi ty, milý Kajuťáčku :-)
Maminka se z obláčku usmívá :-)

Kajuta: Díky, že jsi, milé Slunce. :)

Lilith: Psavec: Děkujíkujů :-)

Lilith: Ringo: Ano, svítí nám, i když je nám ouvej...
Děkuju moc :-)

Ringo: Taková sluníčka vlastně svítí každý den... až do toho našeho posledního...
Moje maminka byla také moc hodná.

Lilith: Kajuta: Já děkuju tobě za milý komentík, klíďo bych byla dítkem znovu, hihi :-) NZ, to mě těší mocinky :-)

Kajuta: Krásné a citlivě napsané. Je to dojemné a čtu si to neustále znovu a znovu. :)

Vidím v Tobě do dítko. :) V Třeboni jsem se mohl umlátit smíchy, když jsi mi to předvedla. .) Takže má pro mě i takovou hodně osobní hodnotu... děkuju MOC za něj.

ST a Z

Lilith: Špáďa: Díky :-)

Špáďa: Krásnosmutná

Lilith: Psavec: S poklonkou děkuji :-)

Psavec: Další parádička, ST.

Psavec: Jak jednoduché, jak skvělé, ST.

Lilith: Kapka: Kujůůů :-)

Lilith: Elisabeth.S: Děkujů ;-)

Lilith: byron: Taky se ráda bojím a tobě kuju ;-)

Lilith: M.A.Rek: Šmankote komentíček delší než samotné dílko... ;-)
Krásné a moc díííky za oba!

Lilith: Kapka: Děkuju Kapičko

Lilith: Elisabeth.S: Je ještě jeden příběh, kdy se zaláskovaní mnich s jeptiškou pokusili o útěk. Ostatní mniši je dohonili, když prchali v kočáře. Kočímu sťali hlavu, mnicha oběsili a jeptišku zazdili do sklepení kláštera... brrr
Díkuju

byron: Juj...moc rád se bojím:-).
ST tvému duchařskému dílku...

M.A.Rek: Kajuta: Lilith:

Moře slz

Moře mluví. i naslouchá,
moře řve, a ve šturmech
vyřvat chce co poslouchá
po lidech i o lidech, co v nich,
to zlé, i to dobré, co i v něm,
moře šepotá, syčí i pláče,
pláčem budí utonulé spáče,
syčením odrazuje s mořem rváče,
šepotá o snech pod Jižním křížem,
moře duní a údery vln, jako pěstí,
skořápky lodí drtí když běsní,
a když pomine jeho děs a běs,
až stydlivě ve vlnách dýchá, vzdychá,
mohutně dme se mořem moře pýcha,
vlna přes vlnu se valí, včera i dnes,
jazykem prastarým moře hovoří
o pokladech, kde moře je na dně,
o tužbách a nadějích utopených,
o pýchách stvořených člověkem
člověkem či mořem potopených,
o laškování, kdy moře čas svádí,
o extázích kdy čas s mořem dovádí
o snech vodou slanou macerovaných,
řve, hovoří, šepotá i o tužbách mých...

Moře je prastarý jazyk, který neumím rozluštit. (Borges)

Jé, to jsem se rozepsal, to bude na samostatný příspěvek...
Kruté rozmyšlence určitě ST.