šuměnka

krizekkk: Nevím...je Hřebij tvůj koník? Pěkná věc...st :-)

krizekkk: Jednoznačně báseň s velkým B. st :-)

zenge: název mě vystrašil ale pak pěkný....

Mbonita: i potisíciprvní zapálíš svíci
jsi mou něžnou mučednicí všedních dní
co bolí snad vše
a bojuje se s větrnými mlýny
i když vkrádají se stíny do duše
a tělo nese svá poranění
kdy i němí zdají se být hlasití
chléb drobí se zbůhdarma
a karma nezáří
vím že chce se jen padnout na kolena
ale víš..jsem tráva pokosená
co pohladí Tě
rosa co zahojí Tě
ruka co zahřeje
a naděje je.....je..

jc senior: ne, nechtěj měnit svět
a nedej se měnit světem,
svůj podrž si kód mravověd
co dán byl před rozkvětem

zvířenka: I v kamení se uchytí někdy rostliny a stromy prorůstají asfaltem..
sít slova do kamení,taková úderná slova, jako síla úderu toho kamene, vyrostou z nich skály,hory...
Jen nechat to Bědu nabýt moci..
Sílu do teslice,Tvá Víra nezhyne,údernice!

hloubavá: Tvá slova jsou pla hledání naděje, odhodlání. Dej se do toho a odhoď, co tě tíží!

hloubavá: Šumáčku - bude líp! NEBOJ!!!

Mario de Janeiro: Za mnohé lidi svět bych nevyměnil
na zvyky dávno již si nezvykám
ať vyniká a vniká neustále
běda když neví kudy kam....

carodejka: Předkládáš láskyplné dlaně
nádhera, děkuji za ně.

carodejka: Jako vždy, krásné, smysluplné a s citem psané.

Lucijena: "Těžko si zvykám!
Co vypáleno bylo cigaret"

krásné. A ten závěr...ach!

L.

René Vulkán: Zajímavý závěr, nějakou dobu jsem si musel převalovat slovo Hřebij v hlavě, než mi to došlo. Asi.

kasparoza: k rozumu nikdo nepřijde jen tak, ale dospěje, někdo bohužel velmi pozdě ... citlivé

CULIKATA: Je krásná jako vždy, stýskalo se mi, čekala jsem a dočkala se.Děkuji šumáčku:-))

hašlerka: Tobě a Rimbaudovi ST!

Mbonita: jsi kouzlo co hřeju v dlani
když zhasínají světla dnů
v souzvuku zníš
a nebojíš se říci
zapal mou svíci..zhasla víš
zaplatíš za ní svou krví
nerozmýšlím se ani chvíli
na bílý pruh píšu ..chci
vezmi si sílu i světlo do očí
bůh někdy spí..ale nezapomíná
na lásku, něhu i blízkou tvář
ano jsem kalendář..co Ti vypráví
barevné bonbony přináší
z vlasů krade bílé prameny
a nechává je sobě
chci pozlatit tvůj třpyt
vykouzlit úsměv do Tebe ...

Mario de Janeiro: Nádherná báseň...škoda jen, že ňadra se tak choulí. Přál bych jim více volnosti a sebevědomí.

labuť: A zase budeš zpívat
Až duše ženy ve Tvém těle
najde to místo neumělé
Kde teplo a dech toužení
Se v dlaně lásky promění

zelená víla: krásné ženské verše.. to já můžu :-)