šuměnka» registrace: 02.12.2011 » 55, žena, Říčany u Prahy
» vzkaz
» děl: 42 |
Komentáře k dílům uživatele :
24.02.2012 - 10:50
severanka: Krásný a moudrý závěr!
ST |
24.02.2012 - 10:41
labuť: Bonbónek jsi přinesla, je sladký a teplem rozpíná...
|
24.02.2012 - 10:17
Kapka: Pohledné čtení i mezi řádky, ještě se musím vrátit zpátky... ST
|
22.02.2012 - 11:39
vavaoko: Rozumíš dešti. ST
|
21.02.2012 - 21:07
hašlerka: nádherné...ST!
|
19.02.2012 - 17:39
Paulmatthiole: Hřeby chybění nesvedou přibít touhy na kříž osamění. ST.
|
19.02.2012 - 17:24
hloubavá: Když chybí dotyk
a něha a láska co zbyde člověku? Duše pak vraská a těchhle rýhách bolest pak praská... |
19.02.2012 - 09:50
Bean: ..casto samota nas svira..
a pak se neusina.. chybeni..v zilach nadeje a vira.. ci je to vlastne vina? |
14.02.2012 - 20:56
jc senior: sliby, kterým chybí konce
marných slov shrnutých v změť vášnivý stav disproporce čtvrté kolo na tříkolce v paměti jen nepaměť sliby staccato a dolce ** |
12.02.2012 - 23:07
carodejka: Nádherná.))
|
10.02.2012 - 22:03
CULIKATA: Krásně smutná a teskná šumáčku, moc hezká, tak jako pokaždé..
|
10.02.2012 - 09:41
vavaoko: Zase je to krásné!
|
10.02.2012 - 09:29
enigman: k dosazení...
|
10.02.2012 - 00:25
labuť: Kouzelné myšlenky předusínání...
|
09.02.2012 - 21:17
gabkin: ono je strašně těžké (né li nemožné) porozumět ženě, ale strašně krásné je číst žensky zralou poezii. vychutnávat tu souhru děje s dokonale voleným slovem... které se nemusí hledat - protože ti podává život sám.
|
09.02.2012 - 21:09
Bíša: Skvělé verše!!!
|
09.02.2012 - 20:39
Javavia: Velmi pěkně napsaná
|
09.02.2012 - 20:37
Dota Slunská: Tvým básním je snadný věřit. Asi proto, že jsou tak nějak nenásilně a nevtíravě předložený a upřímně se podobaj pocitům, který moc dobře znám.
|
09.02.2012 - 19:56
Psavec: Moc pěkná básnička. ST.
|
09.02.2012 - 18:19
Mbonita: vypiš svou duši mi do náruče
když srdce Ti tluče staccato symfonie o chybění, probuzení i o škrábancích z vášně omyju Tě celou v kašně spiklenectví na světě nejsou jen zlí ale i ranění... ptáci co pochroumaná mají křídla z pádu i letu na parapetu okenním pak sedají a zpívají až rozkvétá i slunce do barev rána i červánků noci zoufale něžní...jak balada o lásce co někde žije čeká ..ta nekonečná řeka... |


